Kapitola čtyřicátá druhá

Kršnův vĕk, Jeho krása, Jeho trubka, Jeho flétna, Jeho lastura a Jeho veselý přístup vzbuzují přátelskou lásku k Nĕmu. Podnĕt k rozvinutí přátelské lásky ke Kršnovi dává oddaným také Jeho výjimečná schopnost žertovat, kterou nĕkdy projevoval tím, že předstíral, že je šlechtický princ nebo dokonce Nejvyšší Osobnost Božství.
 

Vzdĕlaní učenci rozdĕlili Kršnův vĕk na tři období: vĕk do pátého roku se nazývá kaumāra, vĕk od šestého do desátého roku se nazývá paugaṇḍa a vĕk od jedenáctého do patnáctého roku se nazývá kaiśora. Ve vĕku kaumāra a paugaṇḍa Kršna trávil své dny jako pasáček. Ve vĕku kaiśora, když se objevil v Gókule, jednal jako pasáček, a když Mu bylo šestnáct, odejel do Mathury zabít Kansu.
 

Vĕk kaumāra je právĕ vhodný k výmĕnám lásky s matkou Jašódou. V desátém zpĕvu, třinácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, ačkoliv Pán Kršna je nejvyšší poživatel a příjemce všech druhů obĕtních obřadů, přesto jídával se svými přáteli. Je to proto, že se tehdy bavil jako obyčejný chlapec s flétnu pod paží, rohem na pravé stranĕ opasku a hůlkou. V levé ruce držel sousto rýžové pasty s jogurtem a v prstech mĕl pílu, královské ovoce. Když sedĕl mezi svými přáteli, vypadalo to, jako kdyby byl středem lotosového kvĕtu a přátelé, kteří Ho obklopovali, byli okvĕtními lístky. Tĕšili se ze vzájemných žertů a obyvatelé nebes strnuli údivem a jen na ten výjev upřenĕ hledĕli.“
 

Kršnův vĕk paugaṇḍa může být rozdĕlen na tři další období — začáteční, prostřední a konečné. Na začátku vĕku paugaṇḍa se Jeho rty načervenale lesknou, Jeho břicho je velice hubené a na krku má kruhy podobné kruhům na lastuře. Nĕkdy se návštĕvníci odjinud vraceli do Vrndávany podívat se na Kršnu, a když Ho znovu spatřili, zvolali: „Můj drahý Mukundo, Tvá krása postupnĕ narůstá jako list banyánovníku! Můj drahý Kršno s lotosovýma očima, na Tvém krku přibývají kruhy jako na lastuře. Tvé zuby a líce ozařuje mĕsíční svit a jsou uspořádány krásnĕ jako drahokamy padmarāga. Jsem si jist, že pĕkný rozvoj Tvého tĕla přináší velké potĕšení Tvým přátelům.“
 

Kršna je v tomto vĕku ovĕnčen různými druhy kvĕtin. Nosí hedvábné šaty, obarvené různými druhy barviv. Takové půvabné ozdoby se považují za Kršnovy kosmetické přípravky. Tyto šaty Kršna nosil, když chodil do lesa pást krávy. Nĕkdy tam zápasil se svými přáteli a nĕkdy všichni společnĕ v lese tancovali. To jsou nĕkteré ze zvláštních činností vĕku paugaṇḍa.
 

Kršnovi přátelé-pasáčci byli v Jeho společnosti tak šťastní, že vyjádřili své vnitřní transcendentální pocity takto: „Drahý Kršno, stále paseš krávy, které se rozutekly po celé překrásné Vrndávanĕ. Máš krásnou girlandu, malou lasturu, paví pero na turbanu, žlutĕ zbarvené hedvábné šaty, ozdoby z kvĕtin karṇikāra na uších a girlandu kvĕtů mallikā na krku. Když takto krásný jako herec předstíráš, že s námi bojuješ, přináší nám to nekonečnou transcendentální blaženost.“
 

Jakmile Kršna povyroste, uprostřed vĕku paugaṇda, jeho nehty se jemnĕ zaostří a Jeho boubelaté tváře získají na lesku a zakulatí se. Na stranách nad pasem má tři zřetelné pruhy kůže, nazývané trivalī.
 

Pasáčci, Kršnovi přátelé, cítí velikou pýchu na to, že mají Jeho společnost. Špička Jeho nosu byla v té dobĕ krásnĕjší než sezamové kvĕty, Jeho tvář zářila více než perly a obĕ strany Jeho tĕla byly výjimečnĕ krásné. Kršna v tomto vĕku nosil hedvábné šaty, které se třpytivĕ blýskaly, Jeho hlavu zdobil hedvábný turban se zlatým lemem a v ruce nosil tyčku padesát šest palců dlouhou.* Když jeden oddaný uvidĕl Kršnův jedinečnĕ krásný odĕv, oslovil svého přítele následujícím způsobem: „Můj drahý příteli, jen se podívej na Kršnu! Podívej, jak nosí v ruce tyč zakončenou nahoře a dole zlatými kroužky, jak se Jeho turban se zlatým lemem krásnĕ leskne a jak Jeho odĕv přináší Jeho přátelům nejvyšší transcendentální potĕšení!“
 

Na konci Kršnova vĕku paugaṇḍa Mu vlasy nĕkdy splývají k bokům a nĕkdy se rozcuchají. Ramena se Mu v tomto vĕku zvednou a rozšíří a Jeho tvář neustále zdobí znamení tilaku. Když jsou jeho krásné vlasy rozcuchané na ramenou, vypadají, jako by Ho objímala bohynĕ štĕstí, což Jeho přátelé velice vychutnávají. Subala Ho jednou oslovil: „Můj drahý Kéšavo, Tvůj oválný turban, lotosový kvĕt v ruce, svislé znaky tilaku na Tvém čele, Tvé pižmo přibarvené kunkumou a všechny Tvé tĕlesné rysy mĕ dnes porážejí, ačkoliv jsem obyčejnĕ silnĕjší než Ty a ostatní Tvoji přátelé. Jelikož je tomu tak, nevím, proč by rysy Tvého tĕla nedokázaly zkrotit pýchu všech mladých dívek z Vrndávany. Když i já jsem poražen tou krásou, jakou možnost mají ti, kteří jsou přirozenĕ velice jednoduší a poddajní?“
 

V tomto vĕku přináší Kršnovi radost šeptání do uší svých přátel a námĕtem Jeho řečí je krása gópí, které jsou právĕ před nimi. Subala jednou řekl Kršnovi: „Můj drahý Kršno, jsi velice vychytralý. Poznáš myšlenky jiných, a proto Ti šeptám do ucha, že všech pĕt nejkrásnĕjších gópí upoutaly Tvé šaty. A vĕřím, že Amor je povĕřil, aby Tĕ zdolaly.“ Jinými slovy, krása gópí mohla porazit Kršnu, třebaže Kršna porazil všechny vesmíry.
 

Příznaky vĕku kaiśora již byly popsány, a v tomto vĕku si oddaní Kršny váží nejvíce. Kršna je s Rádhárání uctíván jako Kišóra-kišórí. Kršna již dále než do podoby kaiśora nestárne a v Brahma-sanhitĕ je potvrzeno, že i když je nejstarší osobností a má nespočetnĕ různých podob, Jeho původní podoba je vždy mladá. Na obrázku Kršny z Kuruovského bitevního pole vidíme, že je mladý, ačkoliv byl v té dobĕ dost starý na to, aby mĕl syny, vnuky i pravnuky. Kršnovi přátelé-pasáčci jednou řekli: „Drahý Kršno, nemáš zapotřebí zdobit své tĕlo tolika šperky. Tvé transcendentální rysy jsou samy o sobĕ tak krásné, že žádné zdobení nepotřebuješ.“ Jakmile Kršna v tomto vĕku začne hrát brzy ráno na flétnu, všichni Jeho přátelé hned vstanou z postelí, aby s Ním šli na pastviny. Jeden z přátel jednou řekl: „Moji drazí pasáčci, zvuk Kršnovy flétny od kopce Góvardhana nám říká, že Ho nemusíme hledat na břehu Jamuny.“
 

Párvatí, Šivova manželka, řekla svému muži: „Můj drahý Paňčamukho (ty, který máš pĕt tváří), jen se podívej na Pánduovce! Jakmile zaslechli zvuk Kršnovy lastury, známé jako Paňčadžanja, nabyli znovu sílu a jsou jako lvi.“
 

V tomto vĕku se jednou Kršna oblékl přesnĕ tak, jako Rádhárání, aby pobavil své přátele. Vzal si zlaté náušnice, a protože byl načernalý, potřel si kunkumovou pastu celé tĕlo, aby byl svĕtlý jako Ona. Kršnův přítel Subala se při pohledu na tyto šaty velice podivil.
 

Kršna si nĕkdy hrál se svými důvĕrnými přáteli tak, že spolu bojovali nebo zápasili, nĕkdy si hráli s míčem a nĕkdy hráli šachy. Nĕkdy nosili jeden druhého na ramenou a nĕkdy ukazovali, jak dovednĕ dokáží roztáčet kmeny. Pasáčci dĕlali Kršnovi radost, když s Ním sedĕli na pohovce nebo na houpačkách, když spolu leželi na postelích, když spolu žertovali a když se koupali v jezírku. Všem tĕmto činnostem se říká anubhāva. Kdykoliv se všichni přátelé sešli dohromady v Kršnovĕ společnosti, okamžitĕ se začali vĕnovat všem tĕmto hrám, zvláštĕ společnému tanci. Ohlednĕ zápasení se jeden přítel jednou Kršny zeptal: „Můj drahý příteli, ó hubiteli démona Aghy, velice pyšnĕ chodíš sem a tam mezi svými přáteli a snažíš se předvést, že Tvé paže jsou velice silné. Dĕláš to proto, že mi závidíš? Vím, že mĕ nemůžeš v zápase porazit a také vím, že jsi tak dlouho nečinnĕ sedĕl proto, že nemáš nadĕji, abys mĕ porazil.“
 

Všichni přátelé byli velice odvážní a riskovali by jakékoliv potíže, protože si byli jisti, že Kršna jim pomůže zvítĕzit ve všech dobrodružstvích. Sedávali pohromadĕ a jeden druhému radili, co dĕlat, a nĕkdy se navzájem nabádali k činnostem pro blaho druhých. Nĕkdy jeden druhému nabízeli betelové oříšky, zdobili si vzájemnĕ tváře tilakem nebo si vzájemnĕ potírali čandanovou pastu po tĕle. Nĕkdy si pro zábavu zdobili tváře nezvyklými způsoby. A každý z přátel chtĕl Kršnu porazit. Nĕkdy Ho chytili za šaty, nebo Mu vytrhli kvĕtiny z rukou. Nĕkdy se snažili druhého přimĕt, aby mu on zdobil tĕlo, a když neuspĕli, byli vždy připraveni bojovat a vzájemnĕ se vyzývali na souboj v zápase. To jsou nĕkteré obvyklé činnosti Kršny a Jeho přátel.
 

Další důležitou zábavou Kršnových přátel bylo, že sloužili jako poslové ke gópím a od nich: představovali gópí Kršnovi a pĕli na Kršnu chválu. Když se gópí s Kršnou nepohodly, přátelé v Jeho přítomnosti podporovali Kršnovu stranu, ale když Kršna přítomen nebyl, podporovali stranu gópí. Tímto způsobem nĕkdy podporovali jednu stranu a nĕkdy druhou, mluvili velice důvĕrnĕ a často šeptali do uší, třebaže nic nebylo příliš vážné.
 

Kršnovi služebníci nĕkdy trhali kvĕtiny, zdobili Jeho tĕlo drahými ozdobami a šperky, tančili před Ním, zpívali, pomáhali Mu starat se o krávy, masírovali Mu tĕlo, připravovali kvĕtinové girlandy a nĕkdy Jeho tĕlo ovívali. To jsou nĕkteré základní povinnosti služebníků Kršny. Přátelé a Kršnovi služebníci se při sloužení spojili dohromady a všechny jejich činnosti jsou známé jako anubhāva.
 

Když Kršna vyšel po ztrestání Kálijanágy z Jamuny, Šrídámá Ho chtĕl nejprve obejmout, ale pak nemohl pro velikou úctu zvednout ruce.
 

Když Kršna hrál na flétnu, znĕlo to jako hřmot mraků na obloze v konstelaci Svátí. Když prší v konstelaci hvĕzdy Svátí, podle astronomických výpočtů každý déšť padající na moře vytváří perly a déšť padající na hady vytváří drahokamy. Když Kršnova flétna znĕla jako bouřkový mrak v konstelaci Svátí, pot na Šrídámovĕ tĕle připomínal perly.
 

Když se Kršna a Subala vzájemnĕ objímali, Šrímatí Rádhárání začala závidĕt a skrývajíc svůj vroucí temperament, řekla: „Můj drahý Subalo, jsi velice šťastný, protože ani v přítomnosti nadřízených se s Kršnou nezdráháte položit si ruce vzájemnĕ na ramena. Myslím, že je třeba uznat, že jsi ve svých předešlých životech uspĕl v mnoha druzích odříkání.“ Položit své paže na Kršnova ramena mĕla ve zvyku Rádhárání, ale nemohla to udĕlat v přítomnosti svých nadřízených, zatímco Subala tak mohl učinit otevřenĕ. Rádhárání proto chválila jeho příznivý osud.
 

Když Kršna skočil do Kálijova jezera, Jeho důvĕrné přátele to tak rozrušilo, že jejich pleť vybledla a všichni vydávali hrůzné hrdelní zvuky. Všichni tehdy spadli na zem jako v bezvĕdomí. Také když došlo k lesnímu požáru, všichni Kršnovi přátelé nedbali na svou vlastní ochranu a obklopili Kršnu ze všech stran, aby Ho ochránili před plameny. Takové chování přátel ke Kršnovi popisují učení básníci jako vyabhicārī. V extatické lásce ke Kršnovi vyabhicārī se nĕkdy dostaví šílenství, obratnost, strach, lenost, jásání, pýcha, závratĕ, meditace, nemoc, zapomnĕtlivost a pokora. To jsou nĕkteré obecné příznaky úrovnĕ vyabhicārī extatické lásky ke Kršnovi.
 

Když Kršna a Jeho přátelé spolu jednají zcela prosti jakýchkoliv pocitů úcty a vycházejí jeden s druhým na stejné úrovni, takové extatické lásce v přátelství se říká sthāyī. Je-li človĕk s Kršnou v tomto důvĕrném přátelském vztahu, ukáží se příznaky lásky jako přitažlivost, náklonnost, příbuznost a připoutanost. Příkladem sthāyī bylo, když Ardžuna* řekl Akrúrovi: „Můj drahý synu Gándiní, zeptej se prosím Kršny, kdy Ho budu moci obejmout.“

* Tento Ardžuna žijící ve Vrndávanĕ se liší od přítele stejného jména, kterému byla přednesena Bhagavad-gítá.
 

Když si je oddaný plnĕ vĕdom Kršnovy nadřazenosti, a přesto v jednání s Ním v přátelských vztazích nejsou ani stopy uctivosti, takové úrovni se říká náklonnost. Zde je velmi jasný příklad: Když polobozi v čele s Šivou skládali Kršnovi uctivé modlitby a popisovali slávu a vznešenost Pána, Ardžuna před Ním stál s rukami na Jeho ramenou a čistil prach z Jeho pavího pera.
 

Když Durjódhana vyhnal Pánduovce a byli nuceni žít v lese inkognito, nikdo nemohl zjistit, kde se zdržují. Velký mudrc Nárada se v té dobĕ setkal s Pánem Kršnou a řekl: „Můj drahý Mukundo, přestože jsi Nejvyšší Osobnost Božství, všemocná osoba, díky přátelství s Tebou přišli Pánduovci o své zákonné právo na svĕtové království — a navíc nyní žijí v lese v nepoznání. Nĕkdy musejí pracovat jako obyčejní pomocníci v cizím domĕ. To vše vypadá z hmotného hlediska velice nepříznivĕ, ale krásné je, že Pánduovci neztratili svou víru a lásku k Tobĕ ani přes všechny útrapy. Ve skutečnosti na Tebe myslí neustále a zpívají Tvé jméno v extatickém přátelství.“
 

Další příklad silné připoutanosti ke Kršnovi podává desátý zpĕv, patnáctá kapitola, 18. verš Šrímad Bhágavatamu. Na pastviskách se Kršna cítil trochu unaven a chtĕl si odpočinout, a tak si lehl na zem. Tehdy se tam sešlo mnoho pasáčků a s velkou náklonností začali zpívat takové písnĕ, aby se Kršnovi pĕknĕ odpočívalo.
 

Pĕkný je příklad přátelství mezi Kršnou a Ardžunou na Kuruovském bitevním poli. V průbĕhu boje napadl Ašvatthámá, syn Drónáčárji, bez okolků Kršnu, ačkoliv podle stávajících rytířských pravidel by vozataj nemĕl být nikdy napaden. Ašvatthámá jednal ohavnĕ mnohokrát a nezdráhal se napadnout Kršnu, třebaže Kršna jednal pouze jako Ardžunův vozataj. Když Ardžuna vidĕl, že Ašvatthámá vystřeluje různé šípy na Kršnu, okamžitĕ se postavil před Kršnu, aby všechny zachytil. Třebaže byl Ardžuna poranĕn šípy, cítil extatickou lásku ke Kršnovi a šípy mu připadaly jako spršky kvĕtin.
 

Zde je další příklad přátelské extatické lásky ke Kršnovi: Jednou když pasáček jménem Vršabha trhal kvĕtiny v lese na girlandu pro Kršnu, slunce dosáhlo nadhlavníku, a ačkoliv sluneční zář pálila, Vršabha ji cítil jako chladivou zář mĕsíce. To je způsob, jakým prokazovat transcendentální láskyplnou službu Pánu; když se oddaní dostanou do velkých potíží — dokonce i do takových, v jakých byli Pánduovci — cítí, že všechny nepříznivé podmínky jim dávají velké možnosti ke službĕ Pánu.
 

Další příklad Ardžunova přátelství líčí Nárada, který Kršnovi připomíná: „Když se Ardžuna učil umĕní vystřelování šípů, nemohl Tĕ po mnoho dnů spatřit, ale jakmile jsi tam dorazil, přestal se vším a ihned Tĕ objal.“ Znamená to, že ačkoliv se Ardžuna učil vojenskému umĕní, nezapomnĕl na Kršnu ani na okamžik, a jakmile byla příležitost se s Kršnou setkat, Ardžuna Ho okamžitĕ objal.
 

Kršnův služebník jménem Patrí Ho jednou oslovil: „Můj drahý Pane, ochránil jsi pasáčky před hladem démona Aghásury a zachránil jsi je před jedem hada Káliji. Také jsi je zachránil před prudkým lesním požárem. Trpím však z odloučení od Tebe, které je hrůznĕjší než Aghásurův hlad, jed Kálijova jezera a žár lesního požáru. Proč mĕ neochráníš před útrapami z odloučení?“ Jiný přítel jednou řekl Kršnovi: „Můj drahý nepříteli Kansy, od té doby, co jsi nás opustil, žár odloučení neobvykle vzrostl. Cítíme ho bolestnĕji, když víme, že v Bhándíravanĕ Tĕ občerstvují vlny chladící řeky, známé jako Bhánu-tanajá (Rádhárání).“ Vysvĕtlení je takové, že když se Kršna vĕnoval Rádhárání, pasáčci vedeni Subalou cítili velké odloučení a to pro nĕ bylo nesnesitelné.
 

Další přítel oslovil Kršnu: „Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, když jsi opustil Vrndávanu a odjel jsi zabít krále Kansu do Mathury, všichni pasáčci přišli o čtyři prvky bhūta. (Prvek se nazývá bhūta a jsou to zemĕ, voda, oheň a prostor.) Pátý bhūta, vzduch, proudil velice rychle v jejich nosních dírkách.“ Když Kršna odejel do Mathury, aby zabil krále Kansu, všichni pasáčci cítili takové odloučení, že témĕř zemřeli. Když človĕk zemře, říká se, že se vzdal pĕti prvků, neboť tĕlo se opĕt smísí s pĕti prvky, ze kterých bylo vytvořené. V tomto případĕ byly čtyři prvky — zemĕ, voda, oheň a éter — již pryč, ale zbývající prvek, vzduch, byl i nadále velice význačný a divoce proudil v jejich chřípí. Jinými slovy, když Kršna opustil Vrndávanu, pasáčci byli neustále neklidní při myšlence, co se stane, až bude bojovat s králem Kansou.
 

Jiný přítel jednou řekl Kršnovi: „Když jeden z Tvých přátel cítil od Tebe velké odloučení, jeho lotosové oči byly zakryté slzami, což odradilo černé trubce spánku před proniknutím do jeho očí a tak odletĕli.“ Do lotosového kvĕtu přilétají černí trubci sbírat med. Oči Kršnova přítele se přirovnávají k lotosovému kvĕtu, a protože byly plné slz, černí trubci spánku z nich nemohli sbírat med, a proto odletĕli. Jinými slovy — jelikož byl příliš zarmoucený, mĕl oči plné slz a nemohl spát. To je příklad noční nespavosti kvůli odloučení od Kršny.
 

Následující citát popisuje příklad bezmocnosti: „Když Kršna odejel z Vrndávany do Mathury, Kršnovi nejdražší pasáčci cítili, že jejich mysli jsou bezvýznamnĕ lehké. Byly jako útržky bavlny, lehčí než vzduch a poletovaly ve vzduchu bez místa, kam by se mohly uchýlit.“ Jinak řečeno, mysli pasáčků se kvůli odloučení od Kršny témĕř vyprázdnily. Když Kršna odejel do Mathury, na pasáčcích byl vidĕt také příklad netrpĕlivosti. Ze žalu z odloučení se všichni pasáčci zapomnĕli starat o pastvu a snažili se zapomenout všechny melodické písnĕ, které na pastvinách obvykle zpívali. Odloučeni od Kršny nakonec již netoužili žít dále.
 

Příklad mlčenlivosti popisuje Kršnův přítel, který Mu v Mathuře řekl, že všichni pasáčci začali být jako bezlisté stromy na vrcholcích hor. Vypadali témĕř jako nazí, byli hubení a slabí a nenosili žádné ovoce ani kvĕtiny. Řekl Kršnovi, že všichni pasáčci, žijící ve Vrndávanĕ, byli tiší jako stromy na vrcholcích kopců. Nĕkdy se cítili z odloučení od Kršny nemocní a velice zklamaní se bez cíle toulali po březích Jamuny.
 

Je zde také příklad šílenství způsobeného odloučením od Kršny. Když byl Kršna pryč z Vrndávany, všichni pasáčci začali být zmatení, zanechali všech činností a zdálo se, že se zbláznili a zapomnĕli na své každodenní povinnosti. Nĕkdy leželi na zemi, nĕkdy se váleli v prachu, nĕkdy se smáli a nĕkdy velice svižnĕ bĕhali. To vše způsobovalo, že vypadali jako blázni. Jeden Kršnův přítel Ho kritizoval slovy: „Můj drahý Pane, zabil jsi Kansu a stal ses králem Mathury a to jsou pro nás velice dobré zprávy. Ve Vrndávanĕ však všichni obyvatelé oslepli z nepřetržitého pláče nad Tvou nepřítomností. Jsou naplnĕní úzkostí, a to, že ses stal králem Mathury, je vůbec neutĕšilo.“
 

Z odloučení od Kršny se také nĕkdy objevily příznaky smrti. Kršnovi bylo jednou řečeno: „Můj drahý nepříteli Kansy, z odloučení od Tebe pasáčci příliš trpí a nyní leží v údolích, a jen slabĕ dýchají. Dokonce i lesní přátelé, srnci s chlapci soucítí a roní slzy.“
 

Ve Skanda Puránĕ, v kapitole Mathurá-khanda je popis Kršny a Balarámy obklopených všemi pasáčky, jak neustále pečují o krávy a telata. Když Kršna potkal Ardžunu v hrnčířském obchodĕ ve mĕstĕ Drupada- -nagara, vidĕli, že mají velice podobné tĕlesné rysy, a důvĕrnĕ se spřátelili. To je příklad přátelství způsobeného přitažlivostí podobných tĕl.
 

V desátém zpĕvu, sedmdesáté první kapitole, 27. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že když Kršna dorazil do mĕsta Indraprasthy, Bhíma dostal takovou radost, že svého bratrance z matčiny strany okamžitĕ objal se slzami v očích a úsmĕvem na tváři. Následovali ho jeho mladší bratři Nakula a Sahadéva spolu s Ardžunou, a pohled na Kršnu je tak dojal, že objali Pána, který je znám jako Ačjuta (ten, který nikdy nepoklesne), s plným uspokojením. Podobná zpráva je o pasáčcích z Vrndávany: Když byl Kršna na Kuruovském bitevním poli, všichni pastevci se za ním přišli podívat s drahými náušnicemi na uších. Rozradostnĕní roztáhli paže a objali Kršnu jako svého starého přítele. To jsou příklady plného uspokojení v přátelství s Kršnou.
 

V desátém zpĕvu, dvanácté kapitole, 12. verši Šrímad Bhágavatamu stojí, že velcí mystičtí jógíni mohou jen stĕží dosáhnout prachu lotosových nohou Kršny, i poté, co se podrobili přísnému odříkání a pokání a řídili se zásadami jógy, avšak Kršna, tatáž Osobnost Božství, je snadno dosažitelný zrakům obyvatel Vrndávany. Znamená to, že velké štĕstí a příznivý osud tĕchto oddaných se nedá k ničemu přirovnat. Přátelský vztah pasáčků s Kršnou je určitým druhem duchovní extáze, který se témĕř podobá extázi milostné lásky. Extázi láskyplných vztahů mezi pasáčky a Kršnou je velice obtížné vysvĕtlit. Velice znalí oddaní, jako je Rúpa Gósvámí, vyjadřují údiv nad nepochopitelnými pocity Kršny a Jeho přátel pasáčků.
 

Tento druh extatické lásky, který sdílí Kršna se svými důvĕrnými přáteli, se dále vyvíjí v rodičovskou lásku, a pak se může dále vyvinout v lásku milostnou, nejvznešenĕjší náladu extatické lásky mezi Kršnou a Jeho oddanými.