SLOKA 7
mātur garbha-gato vīraḥ
sa tadā bhṛgu-nandana
dadarśa puruṣaṁ kañcid
dahyamāno ’stra-tejasā
mātuḥ—matka; garbha—lůno; gataḥ—tam umístěný; vīraḥ—velký bojovník; saḥ—dítě Parīkṣit; tadā—tehdy; bhṛgu-nandana—ó synu Bhṛgua; dadarśa—viděl; puruṣam—Nejvyššího Pána; kañcit—jako někoho jiného; dahyamānaḥ—trpící popálením; astra—brahmāstra; tejasā—teplota.
Ó synu Bhṛgua (Śaunako), když byl velký bojovník Parīkṣit jako dítě v lůně své matky Uttary a trpěl žhnoucím teplem brahmāstry (kterou vypustil Aśvatthāmā), uviděl, jak k němu přichází Nejvyšší Pán.
Smrt obvykle přináší sedm měsíců nepřetržitého bezvědomí. Živá bytost může podle svých činů vstoupit prostřednictvím semene otce do lůna matky, kde se vyvíjí tělo, které odpovídá jejím touhám. Takový je zákon narození v určitém těle podle našich minulých činů. Po probuzení z bezvědomí cítí živá bytost nesmírné nepohodlí, jelikož je sevřená v děloze, a chce se dostat ven. V šťastnějším případě se někdy modlí k Pánu o své osvobození. Když byl Mahārāja Parīkṣit v lůně své matky, zasáhla ho brahmāstra, kterou vypustil Aśvatthāmā, a on cítil žhnoucí teplo. Jelikož však byl oddaným Pána, Pán se Svojí všemocnou energií ihned v lůně zjevil a dítě vidělo, že ho někdo přišel zachránit. I v takto beznadějných podmínkách Parīkṣit jako malé dítě vydržel nesnesitelnou teplotu, neboť měl povahu velkého bojovníka. Z tohoto důvodu je v tomto verši použito slovo vīraḥ.