SLOKA 30
patitaṁ pādayor vīraḥ
kṛpayā dīna-vatsalaḥ
śaraṇyo nāvadhīc chlokya
āha cedaṁ hasann iva
patitam—pokleslý; pādayoḥ—u nohou; vīraḥ—hrdina; kṛpayā—ze soucitu; dīna-vatsalaḥ—laskavý k ubohým; śaraṇyaḥ—ten, který je způsobilý přijímat odevzdané; na—ne; avadhīt—zabil; ślokyaḥ—ten, který je hodný opěvování; āha—řekl; ca—také; idam—tento; hasan—usmívající se; iva—jako.
Mahārāja Parīkṣit, který byl způsobilý přijímat odevzdané a který byl hoden opěvování ve světových dějinách, nezabil odevzdaného a pokleslého Kaliho, ale soucitně se usmál, protože byl vlídný k ubohým.
Ani obyčejný kṣatriya nezabíjí toho, kdo se mu odevzdá, natož pak Mahārāja Parīkṣit, který byl přirozeně soucitný a laskavý k ubohým. Usmíval se, protože převlečený Kali odhalil svoji totožnost člověka nižší třídy, a myslel na to, jak ironické bylo, že se ještě nikdo nezachránil před jeho ostrým mečem, pokud si ho Mahārāja přál zabít, ale ubohý nízký Kali byl ušetřen pouze díky tomu, že se včas odevzdal. Sláva a vlídnost Mahārāje Parīkṣita se proto zapsaly do dějin. Byl laskavým a soucitným panovníkem, který byl plně hoden toho, aby se mu odevzdali i jeho nepřátelé. Tak byl Kali vůlí prozřetelnosti zachráněn.