SLOKA 11
ṛṣaya ūcuḥ
sūta jīva samāḥ saumya
śāśvatīr viśadaṁ yaśaḥ
yas tvaṁ śaṁsasi kṛṣṇasya
martyānām amṛtaṁ hi naḥ
ṛṣayaḥ ūcuḥ—dobří mudrci pravili; sūta—ó Sūto Gosvāmī; jīva—přejeme ti žít; samāḥ—po mnoho let; saumya—vážný; śāśvatīḥ—věčný; viśadam—zvláště; yaśaḥ—slavný; yaḥ tvam—protože ty; śaṁsasi—mluvíš krásně; kṛṣṇasya—o Pánu Śrī Kṛṣṇovi; martyānām—těch, kteří umírají; amṛtam—věčnost života; hi—jistě; naḥ—naše.
Dobří mudrci pravili: Ó vážný Sūto Gosvāmī! Přejeme ti dlouhý život a věčnou slávu, neboť velice krásně vyprávíš o činnostech Pána Kṛṣṇy, Osobnosti Božství. Na smrtelníky jako jsme my působí tvá slova jako nektar.
Když nasloucháme o transcendentálních vlastnostech a činnostech Osobnosti Božství, musíme mít vždy na paměti, co řekl Pán Samotný v Bhagavad-gītě (4.9). Všechny Jeho činy — i tehdy, když jedná v lidské společnosti — jsou transcendentální, protože všechny jsou zabarveny duchovní energií Pána, která se liší od Jeho hmotné energie. Jak udává Bhagavad-gītā, tyto činy se nazývají divyam. To znamená, že Pán nejedná ani se nerodí jako obyčejná živá bytost pod vlivem hmotné energie, a ani Jeho tělo není hmotné ani proměnlivé jako těla obyčejných živých bytostí. A ten, kdo pochopil tuto skutečnost, ať již od Pána nebo z autorizovaných zdrojů, se po opuštění současného hmotného těla znovu nenarodí. Taková osvícená duše může vstoupit do duchovní říše Pána a zaměstnat se v transcendentální láskyplné službě Pánu. Proto čím více nasloucháme o transcendentálních činnostech Pána, jak je uvádí Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, tím více se můžeme dozvědět o Jeho transcendentální povaze a udělat tak jistý pokrok na cestě zpátky k Bohu.