SLOKA 20
na vā idaṁ rājarṣi-varya citraṁ
bhavatsu kṛṣṇaṁ samanuvrateṣu
ye ’dhyāsanaṁ rāja-kirīṭa-juṣṭaṁ
sadyo jahur bhagavat-pārśva-kāmāḥ
na—není; vā—jako; idam—toto; rājarṣi—svatý král; varya—hlavní; citram—udivující; bhavatsu—vám všem; kṛṣṇam—Pán Kṛṣṇa; samanuvrateṣu—těm, kteří se drží přísně Jeho pokynů; ye—kdo; adhyāsanam — usazený na trůnu; rāja-kirīṭa—helmice králů; juṣṭam—ozdobený; sadyaḥ—okamžitě; jahuḥ—vzdal se; bhagavat—Osobnost Božství; pārśva-kāmāḥ—s přáním dosáhnout společnosti.
(Mudrci řekli:) Ó vůdče všech svatých králů pāṇḍuovské dynastie, kteří se přísně drží pokynů Pána Śrī Kṛṣṇy! Vůbec nás neudivuje, že ses vzdal svého trůnu, který zdobí helmice mnoha králů, abys dosáhl věčné společnosti Osobnosti Božství.
Pošetilí politici, kteří si drží svá vládní místa, si myslí, že jejich dočasná místa jsou nejvyšším hmotným výdobytkem v životě, a proto na nich lpí až do posledního okamžiku a nevědí, že nejvyšším životním úspěchem je dosáhnout osvobození a stát se jedním z Pánových společníků v Jeho věčné říši. Tomuto cíli je určen lidský život. Pán nás mnohokrát ujišťuje v Bhagavad-gītě, že návrat k Bohu do Jeho věčné říše je tím nejvyšším, čeho můžeme dosáhnout. Prahlāda Mahārāja řekl ve svých modlitbách k Pánu Nṛsiṁhovi: “Ó můj Pane, velice se bojím materialistického života a nemám žádný strach z Tvé nynější hrozivé podoby jako Nṛsiṁhadeva. Tento materialistický život je jako mlýnský kámen, který nás drtí. Poklesli jsme do tohoto hrozného víru rozbouřených vln života, a proto se, můj Pane, modlím k Tvým lotosovým nohám, abys mne zavolal zpět do Své věčné říše jako jednoho ze Svých služebníků. To je vrcholem osvobození z materialistického života. S tímto materialistickým životem mám velice trpkou zkušenost. Ve všech životních druzích, ve kterých jsem se narodil, jsem kvůli svým vlastním činnostem bolestivě prožíval dvě věci—odloučení od milovaného a setkávání se s nechtěným — a abych se z toho nějak vyléčil, uchýlil jsem se k činnostem, které byly ještě nebezpečnější než nemoc samotná. Trmácím se tak bez cíle z místa na místo jeden život za druhým, a modlím se proto k Tobě, abys mi poskytl úkryt u Svých lotosových nohou.”
Pāṇḍuovští králové, kteří předčí mnoho světců světa, znali trpké výsledky materialistického života. Nikdy se nenechali unášet září královského trůnu, který jim patřil, a vždy čekali na příležitost, kdy je Pán zavolá, aby přišli do Jeho věčné společnosti. Mahārāja Parīkṣit byl důstojným vnukem Mahārāje Yudhiṣṭhira. Mahārāja Yudhiṣṭhira odevzdal královský trůn svému vnukovi a podobně Mahārāja Parīkṣit, vnuk Mahārāje Yudhiṣṭhira, odevzdal trůn svému synovi Janamejayovi. Takto jednali všichni králové dynastie, protože všichni se přísně drželi linie Pána Kṛṣṇy. Oddané Pána tedy nikdy neokouzluje záře materialistického života. Oddaní žijí nestranně, nepřipoutaní k předmětům falešného a iluzorního materialismu.