SLOKA 5
muṣṇanto ’nyonya-śikyādīn
jñātān ārāc ca cikṣipuḥ
tatratyāś ca punar dūrād
dhasantaś ca punar daduḥ
muṣṇantaḥ—kradoucí; anyonya—jeden druhému; śikya-ādīn—ranečky s jídlem a jiné věci; jñātān—když na to majitel přišel; ārāt ca—daleko; cikṣipuḥ—hodili; tatratyāḥ ca—ti, kdo byli na tom místě, také; punaḥ dūrāt—pak hodili ještě dál; hasantaḥ ca punaḥ daduḥ—když viděli majitele, hodili to dál a smáli se, a když vlastník začal plakat, raneček mu vrátili.
Pasáčci si navzájem kradli svoje ranečky s jídlem. Když nějaký hoch přišel na to, že mu ukradli raneček, ostatní mu ho hodili ještě dál, na nějaké vzdálené místo, a ti, kteří stáli tam, ho hodili ještě dál. Když z toho byl majitel nešťastný, ostatní chlapci se smáli, on pak začal plakat a dostal raneček zpátky.
Takovéto hry a kradení mezi chlapci existují stále i v hmotném světě, protože tato zábava je běžná v duchovním světě, odkud tato forma požitku pochází. Janmādy asya yataḥ (Vedānta-sūtra 1.1.2). Tentýž požitek zažívá Kṛṣṇa a Jeho společníci v duchovním světě, ale tam je věčný, zatímco tady, na hmotné úrovni, je dočasný; tam je požitek Brahman, zatímco tady je jaḍa. Cílem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je učit lidi, jak se přemístit z prostředí jaḍa do Brahmanu, neboť k tomu je lidský život určen. Athāto brahma-jijñāsā (Vedānta-sūtra 1.1.1). Kṛṣṇa sestupuje, aby nás učil, jak si s Ním můžeme užívat na duchovní úrovni, v duchovním světě. Nejenže přichází, ale také osobně předvádí své zábavy ve Vṛndāvanu a přitahuje lidi k duchovnímu požitku.