KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

SLOKA 1: Pán Brahmā pravil: Můj milý Pane, jsi jediný Pán hodný uctívání, Nejvyšší Osobnost Božství, a proto se před Tebou pokornĕ klaním a modlím se k Tobĕ, jen abych Tĕ potĕšil. Ó synu krále pastevců, Tvé transcendentální tĕlo je tmavĕ modré jako čerstvý mrak, Tvé šaty jsou jasné jako blesk a Tvůj obličej zkrášlují náušnice z bobulek guñjā a paví pero, které máš na hlavĕ. Jsi nádherný, s girlandami z různých lesních kvĕtů a listů, pasteveckou hůlkou, buvolím rohem, flétnou a kouskem jídla, které držíš v ruce.

SLOKA 2: Můj milý Pane, ani já, ani nikdo jiný nedokáže odhadnout sílu tohoto Tvého transcendentálního tĕla, které mi projevilo takovou milost a které se zjevuje jen proto, aby splnilo přání Tvých čistých oddaných. I když je má mysl zcela odpoutaná od hmotného dĕní, přesto nemohu porozumĕt Tvé osobní podobĕ. Jak bych potom mohl poznat štĕstí, které zakoušíš ve svém nitru?

SLOKA 3: Ti, kdo zavrhují rozvoj spekulativního poznání a svým tĕlem, slovy a myslí vzdávají veškerou úctu popisům Tvé osobnosti a Tvých činností, přičemž tĕmto vyprávĕním – v podání Tebe osobnĕ nebo Tvých čistých oddaných – zasvĕcují celý svůj život, zatímco setrvávají ve svém zavedeném společenském postavení, si Tĕ nepochybnĕ podrobí, třebaže jsi jinak nepřemožitelný kýmkoliv ve třech svĕtech.

SLOKA 4: Můj milý Pane, oddaná služba Tobĕ je nejlepší cestou k seberealizaci. Pokud nĕkdo tuto cestu odmítne a vĕnuje se rozvoji spekulativního poznání, bude jen podstupovat mnoho tĕžkostí a nedosáhne kýženého výsledku. Tak jako ten, kdo mlátí prázdné slupky od obilí, žádné zrno nezíská, ten, kdo jen spekuluje, k seberealizaci nedospĕje. Potíže budou jeho jediný zisk.

SLOKA 5: Ó všemocný Pane, mnozí yogī na tomto svĕtĕ v minulosti dospĕli na úroveň oddané služby tím, že Ti obĕtovali všechno své úsilí a s vírou plnili své předepsané povinnosti. Touto oddanou službou, zdokonalenou prostřednictvím naslouchání a rozmlouvání o Tobĕ, dospĕli k poznání Tebe, ó neklesající, dokázali se Ti snadno odevzdat a dospĕt do Tvého svrchovaného sídla.

SLOKA 6: Neoddaní Tĕ však nemohou poznat ve Tvé úplné osobní podobĕ. Rozvojem přímého vnímání Nejvyššího Já v srdci mohou poznat Tvou neosobní expanzi, ale jen když očistí svoji mysl a smysly ode všech představ hmotných rozdílů a od veškeré připoutanosti k hmotným smyslovým objektům. Jedinĕ tehdy se jim vyjeví Tvůj neosobní aspekt.

SLOKA 7: Časem mohou být učení filosofové či vĕdci schopni spočítat všechny atomy tvořící Zemi, snĕhové vločky nebo snad i svítivé molekuly vyzařující ze slunce, hvĕzd a dalších nebeských tĕles. Kdo z tĕchto učenců by však dokázal spočítat nekonečné transcendentální vlastnosti Tebe, Nejvyšší Osobnosti Božství, jenž jsi sestoupil na povrch Zemĕ pro dobro všech živých bytostí?

SLOKA 8: Můj milý Pane, ten, kdo upřímnĕ vyčkává, až mu udĕlíš svou bezpříčinnou milost, a mezitím trpĕlivĕ snáší reakce za své dřívĕjší přečiny a s úctou se Ti klaní srdcem, slovy i tĕlem, je jistĕ způsobilý pro osvobození, neboť to se stalo jeho právoplatným nárokem.

SLOKA 9: Můj Pane, jen pohleď na mou nekulturní drzost! Chtĕl jsem vyzkoušet Tvou moc, a proto jsem se pokusil expandovat svoji energii klamu, abych zahalil Tebe, neomezenou a prvotní Nadduši, jež mate dokonce i vládce klamu. Co jsem ve srovnání s Tebou? Jsem jen jako malá jiskra vedle velkého ohnĕ.

SLOKA 10: Proto mi laskavĕ promiň mé přestupky, ó neklesající Pane. Narodil jsem se pod vlivem kvality vášnĕ, a proto jsem pošetilec, který se považuje za vládce nezávislého na Tobĕ. Mé oči jsou zaslepené temnotou nevĕdomosti, a tím pádem si o sobĕ myslím, že jsem nezrozený stvořitel vesmíru. Ale přihlédni prosím k tomu, že jsem Tvůj služebník, a tudíž si zasloužím Tvůj soucit.

SLOKA 11: Co jsem já, nepatrné stvoření o velikosti sedmi délek vlastní dlanĕ? Jsem uzavřený ve vesmíru podobajícím se nádobĕ a skládajícím se z hmotné přírody, souhrnu hmotné energie, falešného ega, éteru, vzduchu, ohnĕ, vody a zemĕ. Jaká je však Tvoje sláva? Neomezené vesmíry procházejí póry Tvého tĕla tak jako částečky prachu procházejí otvory v okenní síti.

SLOKA 12: Ó Pane Adhokṣajo, považuje snad matka za urážku, když ji dítĕ v lůnĕ kope? A je snad nĕco ve stvoření – ať to různí filosofové označují za skutečné, či neskutečné – co je vnĕ Tvého břicha?

SLOKA 13: Můj milý Pane, říká se, že když jsou tři planetární systémy zaplavené vodou v čase zničení, Tvá úplná část, Nārāyaṇa, ulehá na tuto vodu, z Jeho pupku postupnĕ vyrůstá lotosový kvĕt a na nĕm se rodí Brahmā. To jistĕ nejsou lživá slova. Nejsem tedy zrozený z Tebe?

SLOKA 14: Nejsi snad původní Nārāyaṇa, ó nejvyšší vládce, když jsi Duší každé vtĕlené bytosti a vĕčným svĕdkem všech stvořených oblastí? Vždyť Pán Nārāyaṇa je Tvoje expanze a říká se Mu Nārāyaṇa proto, že je zdrojem, z nĕhož pochází prvotní voda ve vesmíru. Je skutečností, nikoli výtvorem Tvé klamné Māyi.

SLOKA 15: Můj milý Pane, jestliže Tvé transcendentální tĕlo, které poskytuje útočištĕ celému vesmíru, skutečnĕ leží na vodĕ, tak proč jsem Tĕ nevidĕl, když jsem Tĕ hledal? A přestože jsem Tĕ nebyl schopný náležitĕ vidĕt ve svém srdci, proč ses mi pak najednou vyjevil?

SLOKA 16: Můj milý Pane, v této inkarnaci jsi dokázal, že jsi svrchovaný vládce Māyi. Přestože nyní jsi v tomto vesmíru, nachází se celé vesmírné stvoření ve Tvém transcendentálním tĕle – což jsi názornĕ vyjevil, když jsi matce Yaśodĕ ukázal vesmír ve svém břiše.

SLOKA 17: Tak jako se celý tento vesmír, včetnĕ Tebe, projevil ve Tvém břiše, je i nyní projevený zde navenek ve zcela stejné podobĕ. Jak by se takové vĕci mohly stát, aniž by je zařídila Tvá nepochopitelná energie?

SLOKA 18: Neukázal jsi mi snad dnes, že jak Ty sám, tak vše v tomto stvoření jsou projevy Tvé nepochopitelné energie? Nejprve ses zjevil samotný, potom ses projevil jako všechna vṛndāvanská telátka a pasáčkové, Tvoji přátelé. Potom ses zjevil jako stejný počet čtyřrukých podob Viṣṇua uctívané všemi živými bytostmi včetnĕ mĕ a pak ses ukázal jako stejný počet úplných vesmírů. Nakonec ses teď vrátil ke své neomezené podobĕ jako jedinečná Nejvyšší Absolutní Pravda.

SLOKA 19: Tĕm, kdo neznají Tvé skutečné transcendentální postavení, se jevíš jako součást hmotného svĕta, neboť se projevuješ expandováním své nepochopitelné energie. Za účelem stvoření vesmíru se tedy zjevuješ jako já (Brahmā), pro jeho udržování jako Ty sám (Viṣṇu) a kvůli jeho zničení jako Pán Trinetra (Śiva).

SLOKA 20: Ó Pane, ó svrchovaný stvořiteli a vládce, nepodléháš nikdy hmotnému zrození, ale přesto, abys pokořil pýchu bezbožných démonů a projevil milost zbožným oddaným, se rodíš mezi polobohy, mudrci, lidskými bytostmi, zvířaty a dokonce i mezi vodními živočichy.

SLOKA 21: Ó veliký, jemuž není rovno! Ó Nejvyšší Osobnosti Božství! Ó Nadduše, vládce všech mystických sil! Tvé zábavy probíhají v tĕchto třech svĕtech neustále, ale kdo může vĕdĕt, kde, jak a kdy používáš svou duchovní energii, když sehráváš tyto nesčetné zábavy? Nikdo nechápe to tajemství, jak duchovní energie působí.

SLOKA 22: Proto se celý tento vesmír, který je svou povahou neskutečný jako sen, přesto jeví jako skutečný, a tak zahaluje vĕdomí živé bytosti a doléhá na ni opakovaným utrpením. Tento vesmír se jeví jako skutečný z toho důvodu, že je projevený energií klamu pocházející z Tebe, jehož neomezené transcendentální podoby jsou plné vĕčného štĕstí a poznání.

SLOKA 23: Jsi jediná Nejvyšší Duše, prvotní Nejvyšší Osobnost, Absolutní Pravda – projevený sám ze sebe, bez konce a bez počátku. Jsi vĕčný a neklesající, dokonalý a úplný, nemáš žádného soupeře a jsi prostý všech hmotných označení. Tvé štĕstí nemůže nic překazit a nijak se Tĕ netýká znečištĕní hmotou. Jsi zkrátka nezničitelný nektar nesmrtelnosti.

SLOKA 24: Ti, kdo od duchovního mistra podobného slunci obdrželi jasný zrak poznání, Tĕ mohou takto vidĕt jako vlastní Duši všech duší, Nadduši každé bytosti. Po tomto pochopení Tvé původní osobnosti jsou schopni překonat oceán klamné hmotné existence.

SLOKA 25: Toho, kdo omylem považuje provaz za hada, se zmocní strach, ale když si potom uvĕdomí, že takzvaný had neexistuje, strachu se zbaví. Podobnĕ pro ty, kdo Tĕ neznají jako Nejvyšší Duši všech duší, vzniká rozlehlá klamná hmotná existence, ale poznání o Tobĕ ji okamžitĕ odstraní.

SLOKA 26: Jak představa připoutanosti ke hmotĕ, tak představa osvobození jsou projevy nevĕdomosti. Nacházejí se mimo oblast pravého poznání a jakmile osoba správnĕ pochopí, že čistá duchovní duše se liší od hmoty a je vždy plnĕ vĕdomá, přestávají existovat. Tehdy již připoutanost i osvobození ztrácejí jakýkoliv význam, tak jako den a noc nemají význam z pohledu slunce.

SLOKA 27: Jen pohleď na pošetilost nevĕdomých, kteří Tĕ považují za nĕjaký další projev iluze a kteří si myslí, že vlastním já, kterým jsi ve skutečnosti Ty, je nĕco jiného, hmotné tĕlo. Mají za to, že nejvyšší duši je třeba hledat nĕkde vnĕ Tvé svrchované osobnosti.

SLOKA 28: Ó neomezený Pane, zbožní oddaní Tĕ hledají ve svých vlastních tĕlech tak, že odmítají vše, co je od Tebe oddĕlené. Jak by si také mohli ti, kdo dovedou rozlišovat, uvĕdomit skutečnou povahu provazu, který před nimi leží, aniž by vyvrátili iluzi, že je to had?

SLOKA 29: Můj Pane, je-li nĕkdo obdařen byť jen zlomkem milosti Tvých lotosových nohou, může porozumĕt velikosti Tvé osobnosti. Avšak ti, kdo se snaží pochopit Nejvyšší Osobnost Božství spekulací, Tĕ nepoznají, ani kdyby studovali Védy po mnoho let.

SLOKA 30: Můj milý Pane, modlím se proto, abych mĕl to štĕstí, ať v tomto životĕ jako Pán Brahmā, nebo v nĕjakém jiném životĕ, ať se narodím kdekoliv, abych mohl být počítán za jednoho ze Tvých oddaných. Modlím se, abych se všude, kde budu, dokonce i mezi zvířaty, mohl vĕnovat oddané službĕ Tvým lotosovým nohám.

SLOKA 31: Ó všemocný Pane, jak nesmírnĕ požehnané jsou krávy a ženy z Vṛndāvanu, jejichž nektarové mléko jsi pil ke své plné spokojenosti, když jsi přijal podobu jejich telat a dĕtí! Ani všechny védské obĕti vykonané od nepamĕti do dnešního dne Tĕ nedokázaly tolik uspokojit.

SLOKA 32: Jaké štĕstí mají Nanda Mahārāja, pastevci a ostatní obyvatelé Vrajabhūmi! Jejich štĕstí nezná hranic, protože Absolutní Pravda, zdroj transcendentální blaženosti, vĕčný Nejvyšší Brahman, se stal jejich přítelem.

SLOKA 33: Přestože je však štĕstí tĕchto obyvatel Vṛndāvanu nepředstavitelné, i štĕstí nás, jedenácti božstev vládnoucím různým smyslům v čele s Pánem Śivou, je velké, neboť smysly tĕchto vṛndāvanských oddaných jsou poháry, z nichž opakovanĕ pijeme nektarový, omamný nápoj, kterým je med Tvých lotosových nohou.

SLOKA 34: Mým nejvĕtším možným štĕstím by bylo narodit se v jakémkoliv tĕle kdekoliv v tomto lese v Gokule a mít hlavu omývanou prachem spadlým z lotosových nohou kteréhokoliv jeho obyvatele. Nejvyšší Osobnost Božství, Mukunda, prach z jehož lotosových nohou je dodnes vyhledávaný ve védských mantrách, je celým jejich životem.

SLOKA 35: Má mysl je zmatená, když se jen snaží uvažovat, jakou jinou odmĕnu než Tebe lze kdekoliv nalézt. Ty jsi ztĕlesnĕním všech požehnání, která udílíš tĕmto obyvatelům společenství pastevců ve Vṛndāvanu. Již jsi dal sám sebe Pūtanĕ i jejím příbuzným oplátkou za to, že se přestrojila za oddanou. Co jiného tedy ještĕ můžeš dát tĕmto vṛndāvanským oddaným, jejichž domovy, bohatství, přátelé, drazí příbuzní, tĕla, dĕti i samotné životy a srdce patří jen Tobĕ?

SLOKA 36: Můj milý Pane Kṛṣṇo, dokud se lidé nestanou Tvými oddanými, jejich hmotná pouta a touhy zůstanou zlodĕji, jejich domovy zůstanou vĕzeními a jejich pocity náklonnosti ke členům rodiny zůstanou okovy na nohách.

SLOKA 37: Můj milý Pane, i když nemáš s hmotnou existencí nic společného, přicházíš na tuto Zemi a napodobuješ hmotný život jen proto, abys svým odevzdaným oddaným rozšířil škálu extatických požitků.

SLOKA 38: Jsou lidé, kteří říkají: „Já vím o Kṛṣṇovi vše.“ Ať si to tedy myslí, ale co se mne týče, nechci to příliš rozvádĕt. Ó můj Pane, řeknu pouze toto: Veškerý Tvůj majestát je mimo dosah mé mysli, tĕla a slov.

SLOKA 39: Můj milý Kṛṣṇo, nyní Tĕ pokornĕ prosím o svolení odejít. Ty ve skutečnosti víš a vidíš všechno. Jsi přece Pán všech vesmírů, a přesto Ti tento jeden vesmír nabízím.

SLOKA 40:
Můj milý Śrī Kṛṣṇo, udílíš radost vṛṣṇiovské dynastii podobné lotosu a expanduješ velké oceány tvořené zemí, polobohy, brāhmaṇy a kravami. Rozptyluješ hustou temnotu bezbožnosti a stavíš se proti démonům, kteří se zjevili na této Zemi. Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, budu se Ti klanĕt tak dlouho, dokud bude tento vesmír existovat a dokud bude slunce svítit.
 

SLOKA 41: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když Brahmā takto dokončil své modlitby, obřadnĕ třikrát obešel svého uctívaného Pána, neomezenou Osobnost Božství, a potom se poklonil u Jeho lotosových nohou. Pak se dosazený stvořitel vesmíru vrátil do svého sídla.

SLOKA 42: Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dal svému synovi Brahmovi svolení odejít, vzal telátka, která byla stále tam, kde byla před rokem, a přivedl je na břeh řeky, kde předtím jedl a kde stále sedĕli jeho přátelé pasáčci tak jako dříve.

SLOKA 43: Ó králi, i když chlapci strávili celý rok bez Pána svých životů, byli zahalení Kṛṣṇovou matoucí energií, a tak ten rok považovali jen za polovinu okamžiku.

SLOKA 44: Na co asi nezapomínají ti, kdo mají mysl zmatenou Pánovou energií klamu? Celý vesmír je působením této Māyi neustále poblouznĕný a v této atmosféře zapomnĕní nikdo nezná ani svou vlastní totožnost.

SLOKA 45: Pasáčci řekli Pánu Kṛṣṇovi: Tak rychle ses vrátil! Bez Tebe jsme nesnĕdli ani sousto. Pojď prosím sem a v klidu se najez.

SLOKA 46: Potom Pán Hṛṣīkeśa ve společnosti svých přátel pasáčků s úsmĕvem doobĕdval. Když se vraceli z lesa do svých domů ve Vraji, Pán Kṛṣṇa chlapcům ukázal kůži mrtvého hada Aghāsury.

SLOKA 47: Transcendentální tĕlo Pána Kṛṣṇy bylo ozdobené pavími pery a kvĕty a pomalované lesními hlinkami a Jeho bambusová flétna vyluzovala hlasitou slavnostní píseň. Když volal jmény svá telátka, Jeho přátelé pasáčci očišťovali celý svĕt opĕvováním Jeho slávy. Tak Pán Kṛṣṇa vstoupil na pastviny svého otce Nandy Mahārāje a pohled na Jeho krásu ihned vytvořil velkou slavnost pro oči všech gopī.

SLOKA 48: Když pasáčci dorazili do vesnice Vraji, zpívali: „Dnes nás Kṛṣṇa zachránil tak, že zabil velkého hada!“ Nĕkteří chlapci popisovali Kṛṣṇu jako syna Yaśody a jiní jako syna Nandy Mahārāje.

SLOKA 49: Král Parīkṣit pravil: Ó brāhmaṇo, jak mohly gopī vůči Kṛṣṇovi, jenž byl synem nĕkoho jiného, vyvinout takovou nebývalou čistou lásku, jakou nepociťovaly ani vůči svým vlastním dĕtem? Vysvĕtli mi to, prosím.

SLOKA 50: Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, každé stvořené bytosti je nejdražší její vlastní já. Všechno ostatní – dĕti, bohatství a tak dále – je pro ni cenné jen proto, že si cení svého vlastního já.

SLOKA 51: Z toho důvodu, ó nejlepší z králů, je vtĕlená duše sebestředná – je více připoutaná ke svému vlastnímu tĕlu a vlastnímu já než ke svému takzvanému vlastnictví, jako jsou dĕti, bohatství a domov.

SLOKA 52: Tĕm, kdo považují tĕlo za vlastní já, ó nejlepší z králů, nejsou vĕci, které jsou důležité jen proto, že mají vztah s tĕlem, v žádném případĕ tak drahé jako samotné tĕlo.

SLOKA 53: Jestliže nĕkdo dospĕje do stádia, kdy považuje tĕlo za „moje“ místo za „já“, pak mu jistĕ nebude tĕlo tak drahé jako jeho skutečné já. Vždyť touha zůstat naživu zůstává silná, i když tĕlo stárne a přestává fungovat.

SLOKA 54: Takže tím, co je každé vtĕlené živé bytosti nejdražší, je její vlastní já, a jen pro uspokojení tohoto vlastního já existuje celé hmotné stvoření plné pohyblivých a nehybných bytostí.

SLOKA 55: Mĕl bys vĕdĕt, že Kṛṣṇa je původní duše všech živých bytostí. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil jako obyčejná lidská bytost pro dobro celého vesmíru. Učinil tak silou své vnitřní energie.

SLOKA 56: Ti v tomto svĕtĕ, kdo znají Pána Kṛṣṇu takového, jaký je, vidí všechny tvory, nehybné i pohyblivé, jako projevené podoby Nejvyšší Osobnosti Božství. Tyto osvícené osoby neuznávají žádnou realitu oddĕlenou od Nejvyššího Pána Kṛṣṇy.

SLOKA 57: Původní, neprojevená podoba hmotné přírody je zdrojem všech hmotných vĕcí a zdrojem dokonce i této subtilní hmotné přírody je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Co od Nĕho oddĕleného bychom tedy mohli nalézt?

SLOKA 58: Pro toho, kdo se uchýlil na loď v podobĕ lotosových nohou Pána, jenž je útočištĕm vesmírného projevu a je známý pod jménem Murāri, nepřítel démona Mury, je oceán hmotného svĕta jako voda v otisku kopýtka telete. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha, tedy místo, kde neexistuje hmotné utrpení – nikoliv místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.

SLOKA 59: Jelikož ses mĕ tázal, podrobnĕ jsem ti popsal ty činnosti, které Pán Hari konal, když Mu bylo pĕt let, ale které nebyly oslavované, dokud Mu nebylo šest.

SLOKA 60: Každému, kdo naslouchá o tĕchto zábavách Pána Murāriho, kterým se vĕnoval se svými přáteli pasáčky – o zabití Aghāsury, obĕdĕ na lesním palouku, o tom, jak Pán projevil transcendentální podoby, a o úžasných modlitbách, které přednesl Pán Brahmā – nebo kdo o nich sám vypráví, se nepochybnĕ splní všechny duchovní touhy.

SLOKA 61: Takto chlapci strávili dĕtství v oblasti Vṛndāvanu hraním na schovávanou, stavĕním dĕtských mostů, poskakováním jako opice a mnoha podobnými hrami.