SLOKA 5
vipruṣmatā viṣadormi-
mārutenābhimarśitāḥ
mriyante tīra-gā yasya
prāṇinaḥ sthira-jaṅgamāḥ
vipruṭ-matā — nesoucím kapky vody; viṣa-da — jedovaté; ūrmi — (jenž se dotkl) vln; mārutena — vĕtrem; abhimarśitāḥ — ovanuté; mriyante — umíraly; tīra-gāḥ — přítomné na břehu; yasya — jehož; prāṇinaḥ — všechny živé bytosti; sthira-jaṅgamāḥ — nehybné i pohyblivé.
Vítr, který vál nad tímto smrtícím jezerem, nesl kapky vody na břeh. Pouhým stykem s tímto jedovatým vánkem veškerá vegetace i živočichové na břehu umírali.
Slovo sthira, „nehybné bytosti“, označuje různé druhy vegetace včetnĕ stromů a jaṅgama označuje pohyblivé tvory, jako jsou zvířata, plazi, ptáci a hmyz. Śrīla Śrīdhara Svāmī citoval další popis tohoto jezera ze Śrī Hari-vaṁśi (Viṣṇu-parva 11.42, 11.44 a 11.46):
dīrghaṁ yojana-vistāraṁ
dustaraṁ tridaśair api
gambhīram akṣobhya-jalaṁ
niṣkampam iva sāgaram
duḥkhopasarpaṁ tīreṣu
sa-sarpair vipulair bilaiḥ
viṣāraṇi-bhavasyāgner
dhūmena pariveṣṭitam
tṛṇeṣv api patatsv apsu
jvalantam iva tejasā
samantād yojanaṁ sāgraṁ
tīreṣv api durāsadam
„Jezero bylo dost široké – na nĕkterých místech až dvanáct kilometrů – a ani polobozi se přes nĕj nemohli dostat. Voda v jezeře byla velmi hluboká a nebylo možné ji rozbouřit, stejnĕ jako nehybné hlubiny oceánu. Přístup k jezeru byl náročný, neboť jeho břehy byly plné dĕr, ve kterých žili hadi. Všude kolem jezera se povalovala mlha vytvářená žárem jedu onĕch hadů a tento mocný žár okamžitĕ spaloval každé stéblo trávy, které spadlo do vody. Dvanáct kilometrů kolem jezera byla velmi nepříjemná atmosféra.“
Śrīla Sanātana Gosvāmī uvádí, že pomocí mystického umĕní jala-stambha, vytváření tuhých předmĕtů z vody, si Kāliya postavil v jezeře mĕsto.