SLOKA 51
aparādhaḥ sakṛd bhartrā
soḍhavyaḥ sva-prajā-kṛtaḥ
kṣantum arhasi śāntātman
mūḍhasya tvām ajānataḥ
aparādhaḥ — přečin; sakṛt — jen jednou; bhartrā — pánem; soḍhavyaḥ — mĕl by být tolerován; sva-prajā — svým poddaným; kṛtaḥ — spáchaný; kṣantum — tolerovat; arhasi — mĕl bys; śānta-ātman — ó Ty, jenž jsi stále klidný; mūḍhasya — pošetilce; tvām — Tebe; ajānataḥ — který nezná.
Pán by mĕl alespoň jednou tolerovat přečin, kterého se dopustilo jeho dítĕ či poddaný. Ó svrchovaná klidná Duše, mĕl bys proto odpustit našemu pošetilému manželovi, který nepochopil, kdo jsi.
Kāliyovy manželky zažívají tak silnou úzkost, že v tomto verši opakují dvakrát stejnou myšlenku: že by mĕl Nejvyšší Pán jejich pošetilému manželovi laskavĕ odpustit. Nejvyšší Pán je śāntātmā, svrchovaná klidná Duše, a proto Nāga-patnī navrhují, že by bylo na místĕ, aby alespoň protentokrát přehlédl velký přečin nevĕdomého Kāliyi.