SLOKA 7
tataḥ samantād dava-dhūmaketur
yadṛcchayābhūt kṣaya-kṛd vanaukasām
samīritaḥ sārathinolbaṇolmukair
vilelihānaḥ sthira-jaṅgamān mahān
tataḥ — potom; samantāt — kolem dokola; dava-dhūmaketuḥ — hrozivý lesní požár; yadṛcchayā — najednou; abhūt — objevil se; kṣaya-kṛt — hrozící zničením; vana-okasām — všem, kdo byli v lese; samīritaḥ — hnaný; sārathinā — svým vozatajem, vĕtrem; ulbaṇa — hrozivými; ulmukaiḥ — s jiskrami jako meteory; vilelihānaḥ — olizující; sthira-jaṅgamān — všechny pohyblivé a nehybné bytosti; mahān — převeliký.
Najednou se velký lesní požár objevil všude kolem nich a hrozil, že zničí všechny lesní tvory. Vítr jako vozataj hnal oheň dál a dál a hrozivé jiskry z nĕho vylétaly do všech stran. Vyplazoval své plamenné jazyky ke všem pohyblivým i nehybným bytostem.
Právĕ když se Kṛṣṇa, Balarāma a pasáčci chystali vzít své krávy zpátky domů, dříve zmínĕný lesní požár se nekontrolovanĕ rozhořel všude kolem nich.