SLOKA 31
imāny adhika-magnāni
padāni vahato vadhūm
gopyaḥ paśyata kṛṣṇasya
bhārākrāntasya kāminaḥ
atrāvaropitā kāntā
puṣpa-hetor mahātmanā
imāni — tyto; adhika — velmi; magnāni — splývající; padāni — stopy; vahataḥ — Jeho, který nesl; vadhūm — svou choť; gopyaḥ — ó gopī; paśyata — pohleďte; kṛṣṇasya — Kṛṣṇy; bhāra — tíhou; ākrāntasya — zmáhaného; kāminaḥ — chtivého; atra — na tomto místĕ; avaropitā — postavená na zem; kāntā — milenka; puṣpa — (natrhání) kvĕtů; hetoḥ — za účelem; mahā-ātmanā — velmi inteligentním.
Prosím pohleďte, mé milé gopī, jak jsou na tomto místĕ stopy chtivého Kṛṣṇy vtlačené hloubĕji do zemĕ. Nést tíhu své milované pro Nĕho bylo jistĕ obtížné. A tady Ji ten inteligentní chlapec musel postavit na zem, aby natrhal nĕjaké kvĕty.
Slovo vadhūm vyjadřuje, že ačkoliv Śrī Kṛṣṇa nebyl s Rādhārāṇī oficiálnĕ sezdaný, ve skutečnosti Ji ve vṛndāvanském lese učinil svojí chotí.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura zde gopī použitím slova kāminaḥ naznačují tyto myšlenky: „My Śrī Kṛṣṇu skutečnĕ milujeme, ale On nás přesto odmítl. Jeho důvĕrné jednání s Rādhārāṇī tedy dokazuje, že si Ji tento mladý princ Vraji odnesl pod vlivem chtíče. Kdyby mĕl zájem o lásku, byl by přijal nás místo té pasačky Rādhārāṇī.“
Tyto myšlenky vyjevují náladu gopī, které jsou soupeřkami Śrīmatī Rādhārāṇī. Ty gopī, které jsou Jejími spojenkynĕmi, mĕly samozřejmĕ z Jejího štĕstí radost.