SLOKA 11
calasi yad vrajāc cārayan paśūn
nalina-sundaraṁ nātha te padam
śila-tṛṇāṅkuraiḥ sīdatīti naḥ
kalilatāṁ manaḥ kānta gacchati
calasi — jdeš; yat — když; vrajāt — z vesnice pastevců; cārayan — pasoucí; paśūn — zvířata; nalina — než lotosový kvĕt; sundaram — krásnĕjší; nātha — ó Pane; te — Tvé; padam — nohy; śila — od ostrých okrajů zrn; tṛṇa — trávy; aṅkuraiḥ — a pučících rostlin; sīdati — zakoušíš bolest; iti — když takto uvažujeme; naḥ — náš; kalilatām — nepokoj; manaḥ — naše mysli; kānta — ó milenče; gacchati — cítí.
Drahý pane, drahý milenče, když odcházíš z vesnice pastevců pást krávy, naše mysli trápí pomyšlení, že Tĕ do nohou, které jsou krásnĕjší než lotos, budou řezat ostré slupky zrn, hrubá tráva a další rostliny.