SLOKA 42
api smarati naḥ sādho
govindaḥ prastute kvacit
goṣṭhi-madhye pura-strīṇām
grāmyāḥ svaira-kathāntare
api — navíc; smarati — vzpomíná; naḥ — na nás; sādho — ó zbožný; govindaḥ — Kṛṣṇa; prastute — vznesené v rozhovorech; kvacit — kdy; goṣṭhi — shromáždĕní; madhye — ve; pura-strīṇām — mĕstských žen; grāmyāḥ — vesnické dívky; svaira — volného; kathā — hovoru; antare — bĕhem.
Ó svatý, vzpomíná nĕkdy Govinda na nás bĕhem svých rozhovorů s mĕstskými ženami? Zmiňuje nás, vesnické dívky, vůbec nĕkdy, když se s nimi nevázanĕ baví?
Gopī byly do Kṛṣṇy tak hluboce zamilované, bez sobeckých zájmů, že ani ve svém velkém zklamání nikdy neuvažovaly, že by daly svou lásku nĕkomu jinému. Śrīla Viśvanātha Cakravartī vykládá jejich city následovnĕ.
Gopī možná říkaly: „Kṛṣṇa nás jistĕ opustil, protože si to zasloužíme. Však jsme také ty nejbezvýznamnĕjší ženy na svĕtĕ a poté, co si s námi Kṛṣṇa užil, tak nás zavrhl. Pomyslí přesto nĕkdy na nás, že máme také nĕjaké dobré vlastnosti, nebo třeba i jen proto, že jsme nĕco udĕlaly špatnĕ? Kṛṣṇa jistĕ mluví s mĕstskými ženami velmi nevázanĕ. Jistĕ spolu zpívají, žertují, skládají hádanky a mluví o tolika vĕcech. Řekne Kṛṣṇa nĕkdy: ,Mé milé mĕstské ženy, váš kultivovaný zpĕv a řeč jsou gopīm v Mé domovské vesnici neznámé. Ty by takové vĕci nepochopily.̀ Mluví o nás nĕkdy alespoň takto?“