SLOKA 28
tapto ’ham te tejasā duḥsahena
śāntogreṇāty-ulbaṇena jvareṇa
tāvat tāpo dehināṁ te ’nghri-mūlaṁ
no severan yāvad āśānubaddhāḥ
taptaḥ — popálená; aham — já; te — Tvou; tejasā — mocí; duḥsahena — nesnesitelným; śānta — chladem; ugreṇa — přesto spalující; ati — nesmírnĕ; ulbaṇena — hrozivá; jvareṇa — horečka; tāvat — tak dlouho; tāpaḥ — spalující trýzeň; dehinām — vtĕlených duší; te — Tvých; aṅghri — nohou; mūlam — chodidlům; na — ne; u — vskutku; severan — slouží; yāvat — dokud; āśā — hmotnými touhami; anubaddhāḥ — neustále spoutané.
Trýzní mĕ strašlivá moc Tvé hrozivé horečné zbranĕ, která je chladná, a přesto spalující. Všechny vtĕlené duše musí trpĕt, dokud zůstávají připoutány k hmotným cílům, a tak odvráceny od služby Tvým nohám.
V předchozím verši Śiva-jvara uvedla, že ti, kdo žijí násilím, budou trpĕt podobným násilím z rukou Pána. Zde však dále uvádí, že ti, kdo se neodevzdají Nejvyššímu Pánu, si zvláštĕ zaslouží trest. Ačkoliv sama Śiva-jvara dosud jednala násilnĕ, jelikož se odevzdala Pánu a napravila se, doufá, že získá Pánovu milost. Jinak řečeno, nyní se stala Pánovou oddanou.