SLOKA 32-33
aho yadūn su-saṁrabdhān
kṛṣṇaṁ ca kupitaṁ śanaiḥ
sāntvayitvāham eteṣāṁ
śamam icchann ihāgataḥ
ta ime manda-matayaḥ
kalahābhiratāḥ khalāḥ
taṁ mām avajñāya muhur
durbhāṣān mānino ’bruvan
aho — ó; yadūn — Yaduovci; su-saṁrabdhān — kypící vztekem; kṛṣṇam — Kṛṣṇa; ca — také; kupitam — rozhnĕvaný; śanaiḥ — postupnĕ; sāntvayitvā — když se uklidnili; aham — Já; eteṣām — pro tyto (Kuruovce); śamam — mír; icchan — přející si; iha — sem; āgataḥ — přišel jsem; te ime — titíž (Kuruovci); manda-matayaḥ — tupí; kalaha — hádce; abhiratāḥ — propadlí; khalāḥ — zlotřilí; tam — Ho; mām — Mĕ; avajñāya — prokazující neúctu; muhuḥ — opakovanĕ; durbhāṣān — hrubá slova; māninaḥ — pyšní; abruvan — pronesli.
„Ó, jen postupnĕ se Mi podařilo uklidnit zuřivé Yaduovce a Pána Kṛṣṇu, který byl také rozhnĕvaný. Toužím po míru pro tyto Kuruovce, a tak jsem přišel sem. Oni jsou ale tak tupí, hašteřiví a od přírody zlomyslní, že se ke Mnĕ opakovanĕ zachovali neuctivĕ. Z pýchy se Mĕ odvážili oslovit hrubými slovy!