SLOKA 16
īkṣito ’ntaḥ-pura-strīṇāṁ
sa-vrīḍa-prema-vīkṣitaiḥ
kṛcchrād visṛṣṭo niragāj
jāta-hāso haran manaḥ
īkṣitaḥ — na kterého hledĕly; antaḥ-pura — z paláce; strīṇām — ženy; sa-vrīḍa — stydlivými; prema — a láskyplnými; vīkṣitaiḥ — pohledy; kṛcchrāt — s potížemi; visṛṣṭaḥ — vymaňující se; niragāt — odjel; jāta — objevil se; hāsaḥ — úsmĕv; haran — uchvacující; manaḥ — jejich mysli.
Ženy z paláce hledĕly na Pána Kṛṣṇu stydlivými, láskyplnými pohledy, a On se tak od nich odloučil pouze s potížemi. Pak odjel a Jeho usmívající se obličej uchvátil jejich mysli.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje tuto scénu takto: „Stydlivé, láskyplné pohledy žen z paláce svĕdčící o jejich vzrušení vyjadřovaly: ,Jak můžeme snést tato muka odloučení od Tebe?̀ Jde tady o to, že Pán byl uchvácen jejich náklonností, a proto usmál se, čímž naznačil: ,Mé milé neklidné ženy, jste tak zkroušené tímto nepatrným odloučením. Vrátím se ještĕ dnes, abych si s vámi užíval.̀ A potom, s úsmĕvem uchvacujícím jejich mysli, odjel pouze potížemi, když se vyprostil z pout jejich láskyplných pohledů.“