SLOKA 25
rājāna ūcuḥ
kṛṣṇa kṛṣṇāprameyātman
prapanna-bhaya-bhañjana
vayaṁ tvāṁ śaraṇaṁ yāmo
bhava-bhītāḥ pṛthag-dhiyaḥ
rājānaḥ — králové; ūcuḥ — pravili; kṛṣṇa kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo; aprameya-ātman — ó nezmĕrná Duše; prapanna — odevzdaných; bhaya — strach; bhañjana — ó Ty, který ničíš; vayam — my; tvām — k Tobĕ; śaraṇam — kvůli útočišti; yāmaḥ — přišli jsme; bhava — hmotné existence; bhītāḥ — obávající se; pṛthak — oddĕlená; dhiyaḥ — jejichž mentalita.
Králové pravili (jak líčí jejich posel): Ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, ó nezmĕrná Duše, ničiteli strachu tĕch, kdo se Ti odevzdali! Navzdory našemu separatistickému postoji jsme k Tobĕ přišli přijmout útočištĕ ze strachu z hmotné existence.
Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že králové předkládají svou naléhavou prosbu v tomto a v následujících pĕti verších. V tomto verši přijímají útočištĕ u Pána, v dalších třech verších popisují svůj strach a v posledních dvou verších prosí skrze modlitbu.