SLOKA 31
guṇāḥ sṛjanti karmāṇi
guṇo ’nusṛjate guṇān
jīvas tu guṇa-saṁyukto
bhuṅkte karma-phalāny asau
guṇāḥ — hmotné smysly; sṛjanti — vytvářejí; karmāṇi — zbožné a bezbožné hmotné činnosti; guṇaḥ — tři kvality přírody; anusṛjate — uvádĕjí do pohybu; guṇān — hmotné smysly; jīvaḥ — nepatrná živá bytost; tu — jistĕ; guṇa — ve hmotných smyslech či hmotných kvalitách přírody; saṁyuktaḥ — zcela pohroužená; bhuṅkte — zažívá; karma — činností; phalāni — různé výsledky; asau — duchovní duše.
Hmotné smysly vytvářejí hmotné činnosti, zbožné či bezbožné, a kvality přírody uvádĕjí hmotné smysly do pohybu. Živá bytost, která je zcela pohroužená ve hmotných smyslech a kvalitách přírody, zažívá různé výsledky plodonosného jednání.
V předchozích verších bylo vysvĕtleno, jak je živá bytost pod kontrolou plodonosného jednání dohnána do pekelných pomínek. Tento verš popisuje, jak přesnĕ vypadá závislost živé bytosti na plodonosném jednání. Každý může vidĕt, že jeho činnosti konají hmotné smysly a že samotná živá bytost si je tĕchto činností pouze vĕdomá. Může uctívat polobohy, užívat si sexu nebo pracovat jako zemĕdĕlec či intelektuál, ale ve všech případech provádĕjí tyto činnosti hmotné smysly.
Nĕkdo může namítat, že podnĕt smyslům k činnosti dává duše a že je tedy konečným konatelem, ale to je koncept falešného ega, který je v tomto verši vyvrácen slovy guṇāḥ sṛjanti karmāṇi guṇo 'nusṛjate guṇān. Tři kvality přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost – podnĕcují činnosti hmotných smyslů a živá bytost, která se dostala pod kontrolu určité kvality, jen zažívá dobré a špatné výsledky svého jednání. To nepopírá existenci svobodné vůle, neboť styk s různými kvalitami přírody se zakládá na rozhodnutí živé bytosti. Stýká se s rozmanitými kvalitami přírody tím, jak jí, mluví, jak vypadá její pohlavní život, jaké má zamĕstnání a tak dále, a podle toho nabývá určité mentality. Ve všech případech ale jednají samotné kvality přírody, nikoliv živá bytost. Slovo asau v tomto verši naznačuje, že se živá bytost mylnĕ pokládá za konatele činností, které koná příroda. O tom hovoří Bhagavad-gītā (3.27):
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
„Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti provádĕjí tři kvality hmotné přírody.“ Podmínĕná duše může získat osvobození, když se jednoduše vzdá tĕchto představ pocházejících z falešného ega a začne rozvíjet oddanou službu Pánu. Tímto způsobem živá bytost, okrajová energie Nejvyšší Osobnosti Božství, unikne rušivému vlivu vnĕjší energie zvané māyā. V oddané službĕ Pánu realizuje osvobozená bytost svou pravou podobu, která je vĕčná, plná poznání a blažená.
Jednat s touhou po dobrém výsledku je přirozené. Nejlepších výsledků ale může dosáhnout ten, kdo se vĕnuje oddané službĕ Pánu s touhou zaujmout své původní přirozené postavení Pánova milujícího služebníka. Tak je možné očistit sklon využívat svých činností k dosažení určitého výsledku a kvality přírody a hmotné smysly už nebudou utápĕt živou bytost v iluzi. Je přirozenĕ blažená a jakmile na ni přestane působit iluze, veškeré její utrpení skončí. Tehdy je osvobozená duše způsobilá žít na Vaikuṇṭĕ, v království Boha.