SLOKA 32
yāvat syād guṇa-vaiṣamyaṁ
tāvan nānātvam ātmanaḥ
nānātvam ātmano yāvat
pāratantryaṁ tadaiva hi
yāvat — dokud; syāt — je; guṇa — kvalit hmotné přírody; vaiṣamyam — oddĕlená existence; tāvat — do té doby budou; nānātvam — různé stavy existence; ātmanaḥ — duše; nānātvam — různé stavy existence; ātmanaḥ — duše; yāvat — dokud jsou; pāratantryam — závislost; tadā — tehdy bude; eva — jistĕ; hi — vskutku.
Dokud si živá bytost myslí, že kvality hmotné přírody mají oddĕlenou existenci, bude nucena se rodit v mnoha různých podobách a zažívat rozmanité formy hmotné existence. Tak zůstává zcela závislá na plodonosných činnostech konaných pod vlivem kvalit přírody.
Slova guṇa-vaiṣamyam naznačují zapomnĕní na Pána Kṛṣṇu, které je příčinou toho, že živá bytost vidí různé hmotné projevy jako oddĕlené stavy existence. Živá bytost, která je různými projevy hmoty přitahovaná a má v nĕ víru, je nucena zažívat tuto rozmanitost v různých hmotných tĕlech, jako jsou tĕla polobohů, prasat, obchodníků, hmyzu a tak dále. Podle stoupenců filozofie karma-mīmāṁsā žádná transcendentální živá bytost, která by představovala základ veškerého bytí, neexistuje. Pro nĕ je hmotná rozmanitost konečnou realitou. Skutečným základem všeho je však Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa. Vše je v Nĕm a On je ve všem. Čistý oddaný Pána vidí Kṛṣṇu všude a všechny kombinace kvalit přírody vidí jako Kṛṣṇovu energii. Ten, kdo nevidí Pána Kṛṣṇu, jistĕ uvidí jako nejvyšší realitu hmotnou rozmanitost. Tento pohled se nazývá māyā neboli silná iluze, a podobá se pohledu zvířete. Pāratantryam znamená, že dokud se živá bytost nezbaví tohoto povrchního, rozpolceného pohledu, zůstane chycená v síti plodonosných činností.