SLOKA 12-13
prakṛti-stho ’py asaṁsakto
yathā khaṁ savitānilaḥ
vaiśāradyekṣayāsaṅga-
śitayā chinna-saṁśayaḥ
pratibuddha iva svapnān
nānātvād vinivartate
prakṛti — v hmotném svĕtĕ; sthaḥ — sídlící; api — i když; asaṁsaktaḥ — zcela odpoutaný od smyslového požitku; yathā — jako; kham — nebe; savitā — slunce; anilaḥ — vítr; vaiśāradyā — velmi moudrým; īkṣayā — pohledem; asaṅga — odpoutaností; śitayā — zostřeným; chinna — rozsekává na kusy; saṁśayaḥ — pochyby; pratibuddhaḥ — probuzený; iva — jako; svapnāt — ze sna; nānātvāt — dualit rozmanitostí hmotného svĕta; vinivartate — odvrací se od, zříká se.
V nebi či meziplanetárním prostoru spočívá všechno, ale přesto se nebe s ničím nemísí a nezaplétá se. Ani slunce není v žádném ohledu připoutané k vodĕ nesčetných nádrží, ve kterých se odráží. Mocný vítr vane všude a neovlivňují ho nesčetné vůnĕ a ovzduší, jimiž proudí. Tímto způsobem je seberealizovaná duše zcela odpoutaná od hmotného tĕla a hmotného svĕta kolem nĕj. Je jako človĕk, který se probudil ze sna. S moudrým pohledem zostřeným odpoutaností rozsekává na kusy všechny pochyby poznáním vlastního já a zcela odpoutá své vĕdomí od expanze hmotné rozmanitosti.
Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura rozbíjí seberealizovaná duše na kusy všechny pochyby přímým prožitkem své pravé duchovní totožnosti. Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Kṛṣṇa a nic nemůže existovat od Nĕho oddĕlenĕ. Toto zralé poznání rozsekává všechny pochyby na kusy. Zde je uvedený příklad: prakṛti-stho 'py asaṁsaktaḥ – seberealizovaná osoba se tak jako nebe, slunce či vítr nezaplétá, přestože se nachází v Pánovĕ hmotném stvoření. Nānātva neboli „hmotná rozmanitost“ se vztahuje na naše hmotné tĕlo, na tĕla ostatních bytostí a na neomezené možnosti tĕlesného požitku, jak fyzického, tak mentálního. Jakmile osoba procitne k vĕdomí Kṛṣṇy, zcela se vzdá klamného smyslového požitku a pohrouží se do sílící realizace duše v tĕle. Příklad dvou ptáků na stromĕ vyjevuje, že individuální duše i Osobnost Božství jsou naprosto oddĕlení od hrubohmotných a jemnohmotných tĕl. Jestliže osoba obrátí svou tvář k Pánu a uzná svou vĕčnou závislost na Nĕm, přestane trpĕt a zažívat úzkost, i když je stále v hmotném svĕtĕ. Nekonečné zážitky s hmotnými objekty úzkost jen posilují, zatímco vnímání Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy, okamžitĕ přivádí na úroveň klidu a míru. Ten, kdo je inteligentní, se proto odpoutá od svĕta hmoty a stane se plnĕ seberealizovanou, Kṛṣṇy si vĕdomou osobou.