SLOKA 11
evaṁ viraktaḥ śayana
āsanāṭana-majjane
darśana-sparśana-ghrāṇa-
bhojana-śravaṇādiṣu
na tathā badhyate vidvān
tatra tatrādayan guṇān
evam — takto; viraktaḥ — odpoutaný od hmotného požitku; śayane — když leží či spí; āsana — když sedí; aṭana — když chodí; majjane — nebo když se koupe; darśana — když se dívá; sparśana — když se dotýká; ghrāṇa — když čichá; bhojana — když jí; śravaṇa — když poslouchá; ādiṣu — a tak dále; na — ne; tathā — takto; badhyate — je spoutaná; vidvān — inteligentní osoba; tatra tatra — kamkoliv jde; ādayan — nechávající zažívat; guṇān — smysly zrozené z kvalit přírody.
Osvícená odpoutaná osoba používá své tĕlo k ležení, sezení, chození, koupání se, dívání se, dotýkání se, čichání, jedení, poslouchání a tak dále, ale nikdy se tĕmito činnostmi nenechá spoutat. Zůstává svĕdkem všech tĕlesných úkonů a pouze nechává smysly svého tĕla interagovat se smyslovými objekty a nezaplétá se jako ten, kdo je nerozumný.
V minulé kapitole se Uddhava Pána Kṛṣṇy zeptal, proč se osvícená osoba vĕnuje vnĕjším tĕlesným činnostem tak jako podmínĕná duše. Zde mu Pán odpovídá. Nerozumná osoba je při tĕlesných činnostech připoutaná k prostředkům i cíli hmotného života, a proto zažívá intenzívní žal a radost na hmotné úrovni. Seberealizovaná duše ale sleduje nevyhnutelnou prohru a utrpení obyčejných lidí, a tak se nedopouští té chyby, že by se v tĕlesných činnostech snažila nacházet sebemenší potĕšení. Místo toho zůstává odpoutaným svĕdkem a jen nechává své smysly, aby se normálním způsobem staraly o zaopatření tĕla. Slovo ādayan zde poukazuje na to, že hmotné zážitky přenechává nĕčemu jinému, než je její vlastní já.