SLOKA 17
na kuryān na vadet kiñcin
na dhyāyet sādhv asādhu vā
ātmārāmo ’nayā vṛttyā
vicarej jaḍa-van muniḥ
na kuryāt — nemĕl by dĕlat; na vadet — nemĕl by říkat; kiñcit — cokoliv; na dhyāyet — nemĕl by rozjímat; sādhu asādhu vā — o dobrých nebo špatných vĕcech; ātma-ārāmaḥ — ten, kdo nachází potĕšení v seberealizaci; anayā — s tímto; vṛttyā — životním stylem; vicaret — mĕl by putovat; jaḍa-vat — jako mentálnĕ zaostalá osoba; muniḥ — svatý mudrc.
Osvobozený mudrc by nemĕl jednat, mluvit ani rozjímat o tom, co je z hmotného hlediska dobré či špatné pro potřeby jeho tĕla. Mĕl by být za všech hmotných okolností odpoutaný a nacházet potĕšení v seberealizaci. V tomto osvobozeném životním stylu by mĕl putovat svĕtem a nezasvĕceným lidem se jevit jako mentálnĕ zaostalý.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho tento verš popisuje disciplínu doporučenou pro jñāna-yogī, kteří se pomocí inteligence snaží pochopit, že nejsou totožní se svými hmotnými tĕly. Ten, kdo se vĕnuje oddané službĕ Pánu, však přijímá a odmítá hmotné vĕci podle toho, nakolik se hodí pro láskyplnou službu Pánu Kṛṣṇovi. Ten, kdo se snaží kázat nauku o vĕdomí Kṛṣṇy, by se mĕl jevit jako velmi inteligentní, a ne jako jaḍa-vat neboli mentálnĕ zaostalý, jak je uvedeno zde. Pánův oddaný sice nejedná, nemluví ani nerozjímá o ničem pro svůj vlastní smyslový požitek, ale stále čile jedná, mluví a medituje v rámci oddané služby Pánu. Oddaný podrobnĕ plánuje, jak zapojit všechny pokleslé duše do služby Pánu Kṛṣṇovi, aby se mohly očistit a vrátit domů, zpátky k Bohu. Pouze odmítat hmotné vĕci není dokonalostí vĕdomí. Je třeba vše vidĕt jako Pánovo vlastnictví určené pro Jeho potĕšení. Ten, kdo je zaneprázdnĕný šířením hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, nemá čas na rozlišování z hmotného hlediska, a tak se automaticky dostává na osvobozenou úroveň.