SLOKA 18
śabda-brahmaṇi niṣṇāto
na niṣṇāyāt pare yadi
śramas tasya śrama-phalo
hy adhenum iva rakṣataḥ
śabda-brahmaṇi — ve védské literatuře; niṣṇātaḥ — zbĕhlý díky důkladnému studiu; na niṣṇāyāt — neupírá svoji mysl; pare — na Nejvyššího; yadi — jestliže; śramaḥ — práce; tasya — jeho; śrama — velkého úsilí; phalaḥ — plod; hi — jistĕ; adhenum — krávu, která nedává mléko; iva — jako; rakṣataḥ — toho, kdo chová.
Pokud se nĕkdo důkladným studiem stane odborníkem na védskou literaturu, ale nesnaží se upřít mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, pak je jeho úsilí stejné jako práce človĕka, který s namáhou pečuje o krávu, jež nedává mléko. Jinak řečeno, jediným plodem jeho náročného studia védského poznání bude samo vynaložené úsilí; jiný hmatatelný výsledek to nepřinese.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že slovo pare („Nejvyšší“) v tomto verši označuje Nejvyšší Osobnost Božství, nikoliv neosobní Brahman, protože Pán Kṛṣṇa, jenž tyto pokyny vyslovuje, uvádí v pozdĕjších verších, že Jeho osobnost je Nejvyšší. Neosobní výklad by v tomto případĕ znamenal eka-deśānvaya uttara-ślokārtha-tātparya-virodhaḥ, tedy interpretaci, která si protiřečí, jelikož je v nelogickém rozporu s dalšími ślokami, verši vyslovenými ve stejné souvislosti.
Chovat krávu vyžaduje velké úsilí. Človĕk pro ni buď musí pĕstovat krmné obiloviny nebo udržovat vhodné pastviny. Pokud se pastviny náležitĕ neudržují, poroste tam jedovatý plevel nebo se rozmnoží hadi, a to bude nebezpečné. Krávy postihuje mnoho chorob a cizopasníků a musí se pravidelnĕ čistit a dezinfikovat. Rovnĕž je nutné udržovat ohradníky kolem pastvin a musejí se dĕlat i další práce. Pokud ale kráva nedává mléko, pak se človĕk usilovnĕ namáhá bez hmatatelných výsledků. Osvojit si sanskrt natolik, abychom rozlišovali subtilní a esoterické významy védských manter, také vyžaduje náročnou snahu. Jestliže po všem tom velkém úsilí človĕk neporozumí duchovnímu tĕlu Nejvyšší Osobnosti Božství, které je zdrojem všeho štĕstí v životĕ, a neodevzdá se Pánu jako svrchovanému útočišti všeho, pak jediným výsledkem jeho namáhavého snažení je jen vynaložená námaha. Dokonce i osvobozená duše, která se zbavila tĕlesného pojetí života, poklesne, pokud nepřijme útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství. Slovo niṣṇāta, „znalec“, vyjadřuje, že človĕk musí nakonec dospĕt k cíli života; jinak to není znalec. Caitanya Mahāprabhu řekl: premā pum-artho mahān – skutečným cílem lidského života je láska k Bohu. Nikoho nelze považovat za znalce, aniž dosáhl tohoto cíle.