SLOKA 20
yasyāṁ na me pāvanam aṅga karma
sthity-udbhava-prāṇa-nirodham asya
līlāvatārepsita-janma vā syād
vandhyāṁ giraṁ tāṁ bibhṛyān na dhīraḥ
yasyām — ve které (literatuře); na — ne; me — Moje; pāvanam — očišťující; aṅga — ó Uddhavo; karma — činnosti; sthiti — udržování; udbhava — stvoření; prāṇa-nirodham — a zničení; asya — hmotného svĕta; līlā-avatāra — mezi inkarnacemi vĕnujícími se různým zábavám; īpsita — kýžené; janma — zjevení; vā — nebo; syāt — je; vandhyām — nicneříkající; giram — vibrace; tām — tyto; bibhṛyāt — má podporovat; na — ne; dhīraḥ — inteligentní osoba.
Můj milý Uddhavo, inteligentní človĕk by se nikdy nemĕl zaobírat literaturou, jež neobsahuje popisy Mých činností, které očišťují celý vesmír. Já tvořím, udržuji a ničím celý hmotný svĕt. Nejmilovanĕjšími z Mých inkarnací, které se vĕnují různým zábavám, jsou Kṛṣṇa a Balarāma. Jakékoliv takzvané poznání, jež neuznává tyto Mé činnosti, nic nepřináší a pro skutečnĕ inteligentní osoby je nepřijatelné.
Zde jsou velmi významná slova līlāvatārepsita-janma. Pánova inkarnace, jež se vĕnuje podivuhodným zábavám, se nazývá līlāvatāra a tyto úžasné a oslavované podoby Viṣṇua nesou jména Rāmacandra, Nṛsiṁhadeva, Kūrma, Varāha a tak dále. Ze všech līlāvatārů je však dodnes nejmilovanĕjší Pán Kṛṣṇa, původní zdroj viṣṇu-tattvy. Pán se zjevuje v Kaṁsovĕ vĕzení a vzápĕtí je přenesen do venkovského prostředí Vṛndāvanu, kde předvádí jedinečné dĕtské zábavy se svými přáteli pasáčky krav, svými přítelkynĕmi, rodiči a dobrodinci. Po nĕjaké dobĕ se Jeho zábavy přesouvají do Mathury a Dvāraky a vṛndāvanští obyvatelé projevují neobyčejnou lásku svými úzkostlivými pocity odloučení od Pána Kṛṣṇy. Tyto Pánovy zábavy jsou īpsita, pokladnice všech láskyplných vztahů s Absolutní Pravdou. Pánovi čistí oddaní jsou velmi inteligentní a znalí a neužitečným, nepřínosným textům, které opomíjejí nejvyšší pravdu, Pána Kṛṣṇu, nevĕnují pozornost. I když mezi materialistickými lidmi na celém svĕtĕ je tato literatura velmi populární, společenství čistých vaiṣṇavů si jí vůbec nevšímá. V tomto verši Pán vysvĕtluje, že oddaným se doporučují texty, které oslavují Pánovy zábavy v podobĕ puruṣa-avatārů a līlāvatārů, jež vrcholí osobním zjevením samotného Pána Kṛṣṇy. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.39):
rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan
nānāvatāram akarod bhuvaneṣu kintu
kṛṣṇaḥ svayaṁ samabhavat paramaḥ pumān yo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
„Uctívám Govindu, prvotního Pána, jenž osobnĕ sestoupil do tohoto svĕta jako Kṛṣṇa a také v podobĕ různých avatārů, jako jsou Rāma, Nṛsiṁha, Vāmana a další Jeho úplné části."
Je třeba ignorovat dokonce i védské texty, pokud opomíjejí Nejvyšší Osobnost Božství. To také vysvĕtlil Nārada Muni Śrīlovi Vyāsadevovi, velkému autorovi Véd, když ten cítil nespokojenost se svým dílem.