SLOKA 28
tvaṁ brahma paramaṁ vyoma
puruṣaḥ prakṛteḥ paraḥ
avatīrno ’si bhagavan
svecchopātta-pṛthag-vapuḥ
tvam — Ty; brahma paramam — Absolutní Pravda; vyoma — jako nebe (jsi od všeho odpoutaný); puruṣaḥ — Osobnost Božství; prakṛteḥ — vůči hmotné přírodĕ; paraḥ — transcendentální; avatīrṇaḥ — který přišel do hmotného svĕta; asi — jsi; bhagavan — Pán; sva — svých (oddaných); icchā — podle touhy; upātta — přijatá; pṛthak — různá; vapuḥ — tĕla.
Můj milý Pane, jako Absolutní Pravda jsi transcendentální hmotné přírodĕ a jako nebe se nikdy nijak nezaplétáš. Přesto přijímáš mnoho různých podob, protože Tĕ ovládá láska svých oddaných, a tak na základĕ jejich tužeb přicházíš do tohoto svĕta.
I když jsou čistí oddaní Pána oddĕlení od Jeho osobní podoby, protože po celém svĕtĕ šíří oddanou službu, jsou považováni za projevy milosti a energie Boha. V Caitanya-caritāmṛtĕ (Antya 7.11) je uvedeno: kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana.
Pán je jako nebe (vyoma), neboť se do ničeho nezaplétá, i když je přítomný všude. Je prakṛteḥ paraḥ, naprosto transcendentální hmotné přírodĕ. Pán je úplnĕ spokojený sám o sobĕ, a proto je Mu dĕní v hmotném svĕtĕ lhostejné. Přesto chce ze své bezpříčinné milosti šířit čistou oddanou službu a z toho důvodu přichází do hmotného svĕta, aby povznesl pokleslé podmínĕné duše.
Pán sestupuje ve vybraných duchovních tĕlech, aby potĕšil své milující oddané. Nĕkdy se zjevuje ve své původní podobĕ jako Kṛṣṇa. A dokonce i Kṛṣṇa samotný projevuje před svými důvĕrnými oddanými různé podoby, aby mohli plnĕ rozvinout své láskyplné cítĕní vůči Nĕmu. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí nĕkolik příkladů Pánovy zvláštní milosti vůči svým oddaným. Pán Kṛṣṇa se osobnĕ vypravil do domova Jāmbavāna a tam projevil podobu vrhající ponĕkud hnĕvivé pohledy. V této podobĕ se tĕšil z boje se svým oddaným. Atri Muni mohl Pána vidĕt jako Dattātreyu a podobnĕ udĕlil Pán zvláštní milost Pánu Brahmovi, polobohům, Akrūrovi a nesčetnĕ mnoha dalším oddaným. Ve Vṛndāvanu Pán vyjevil jeho požehnaným obyvatelům svou překrásnou podobu Govindy.
Śrīla Madhvācārya cituje z Prakāśa-saṁhity toto: „Pán přijímá různá duchovní tĕla podle přání svých oddaných. Svolil například, že se stane synem Vasudevy a Devakī. I když tedy Pán Kṛṣṇa má vĕčnou, blaženou duchovní podobu, zdánlivĕ vstupuje do tĕla své oddané, která se poté stane Jeho matkou. Sice říkáme, že Pán ,přijímá tĕlò, ale On přitom nemĕní svou podobu tak jako podmínĕné duše, které musejí střídat hmotná tĕla. Pán Hari se zjevuje ve svých vĕčnĕ nemĕnných podobách. Vždy se zjevuje právĕ v tĕch podobách, po kterých touží Jeho milující oddaní, a v žádných jiných. Pokud si však nĕkdo myslí, že se Pán rodí jako obyčejná bytost a stává se tak fyzickým synem Vasudevy nebo jiných oddaných, pak je obĕtí klamu. Pán pouze expanduje svou duchovní energii, která vede Jeho čisté oddané k tomu, aby si mysleli: ,Teď je Kṛṣṇa můj syn.̀ Mĕli bychom pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství nikdy nepřijímá ani neodkládá hmotné tĕlo a zároveň nikdy neopouští své vĕčné duchovní podoby – skutečnost je taková, že vĕčnĕ projevuje svá blažená tĕla s ohledem na láskyplné city svých vĕčných čistých oddaných.“
Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí, že slovo vyoma také poukazuje na Pánovo jméno Paravyoma, neboli Pán duchovního nebe. Byla by chyba chápat tento verš ve významu, že Pán Kṛṣṇa je neosobní jako hmotné nebe nebo že Kṛṣṇova podoba je jen další vybranou inkarnací na stejné úrovni se všemi ostatními. Tyto lehkovážné a svévolné spekulace nelze přijmout jako skutečné duchovní poznání. Śrī Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství (kṛṣṇas tu bhagavān svayam) a v Bhagavad-gītĕ podrobnĕ vysvĕtlil, že je původním zdrojem všeho. Pánovi čistí oddaní se proto vĕčnĕ, s úplným poznáním a blažeností vĕnují láskyplné službĕ Jeho původní podobĕ Kṛṣṇy,. Celým účelem Śrīmad-Bhāgavatamu je probudit v nás naši lásku ke Kṛṣṇovi a nikdo by nemĕl být tak pošetilý, aby si tento vznešený zámĕr špatnĕ vykládal.