SLOKA 26-27
śrī-uddhava uvāca
sādhus tavottama-śloka
mataḥ kīdṛg-vidhaḥ prabho
bhaktis tvayy upayujyeta
kīdṛśī sadbhir ādṛtā
etan me puruṣādhyakṣa
lokādhyakṣa jagat-prabho
praṇatāyānuraktāya
prapannāya ca kathyatām
śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; sādhuḥ — svĕtec; tava — Tvého; uttama-śloka — můj milý Pane; mataḥ — podle názoru; kīdṛk-vidhaḥ — jaký má být; prabho — můj drahý Pane, Osobnosti Božství; bhaktiḥ — oddaná služba; tvayi — Tobĕ; upayujyeta — má být konána; kīdṛśī — jakého je druhu; sadbhiḥ — Tvými čistými oddanými, jako je Nārada; ādṛtā — chovaná v úctĕ; etat — toto; me — mnĕ; puruṣa-adhyakṣa — ó vládce tĕch, kdo spravují vesmír; loka-adhyakṣa — ó Nejvyšší Pane Vaikuṇṭhy; jagat-prabho — ó Bože vesmíru; praṇatāya — svému odevzdanému oddanému; anuraktāya — který Tĕ miluje; prapannāya — který nemá jiné útočištĕ než Tebe; ca — také; kathyatām — nechť je řečeno.
Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jakou osobu považuješ za pravého oddaného? A jaký druh oddané služby pokládají velcí oddaní za hodný toho, aby Ti byl nabízený? Můj drahý panovníku správců vesmíru, ó Pane Vaikuṇṭhy a všemohoucí Bože vesmíru, jsem Tvůj oddaný, který Tĕ miluje a nemátedy jiné útočištĕ než Tebe. Prosím, vysvĕtli mi to.
V minulém verši bylo řečeno, že Pánova svrchovaného sídla lze dosáhnout díky společnosti oddaných. Uddhava se proto přirozenĕ ptá na příznaky vyspĕlého oddaného, jehož společnost může človĕka povýšit do království Boha. Śrīla Jīva Gosvāmī poznamenává, že Osobnost Božství ví, kdo je skutečnĕ upřímný oddaný, protože Pán vždy lne ke svým milujícím služebníkům. Čistí oddaní jsou zase schopní zkušenĕ vysvĕtlit náležité metody oddané služby Pánu Kṛṣṇovi, protože jsou již pohroužení v lásce ke Kṛṣṇovi. Uddhava zde žádá Pána Kṛṣṇu, aby popsal vlastnosti oddaného, a prosí Ho, aby vyložil oddanou službu, jakou sami oddaní pokládají za hodnou toho, aby byla Pánovi nabízena.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že slovo puruṣādhyakṣa vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšším vládcem všech vládců vesmíru počínaje Mahā-Viṣṇuem a náleží Mu tedy nekonečná svrchovanost. Termín lokādhyakṣa vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšším dohlížitelem nad všemi Vaikuṇṭhami, a proto je nekonečnĕ slavný a dokonalý. Dalším oslovením, které Uddhava pro Pána Kṛṣṇu používá, je jagat-prabhu, protože i v hmotném svĕtĕ klamu Pán projevuje svou nekonečnou milost, když osobnĕ sestupuje, aby povznesl podmínĕné duše. Slovo praṇatāya („svému odevzdanému oddanému“) vyjadřuje, že Uddhava není pyšný jako obyčejní pošetilci, kteří se neradi klaní před Nejvyšší Osobností Božství. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura Uddhava uvádí, že je anuraktāya, zcela spoutaný láskou k Pánu Kṛṣṇovi, protože na rozdíl od jiných velkých oddaných – jako byl Arjuna, který nĕkdy uctíval polobohy, aby vyhovĕl společenským zvyklostem nebo aby projevil úctu jejich postavení v systému řízení planet, – Uddhava nikdy žádné polobohy neuctíval. Proto je Uddhava prapannāya, zcela odevzdaný Pánu Kṛṣṇovi a nemá jiné útočištĕ.