SLOKA 9
indriyair indriyārtheṣu
guṇair api guṇeṣu ca
gṛhyamāṇeṣv ahaṁ kuryān
na vidvān yas tv avikriyaḥ
indriyaiḥ — prostřednictvím smyslů; indriya — smyslových; artheṣu — v objektech; guṇaiḥ — které jsou vytvořené kvalitami přírody; api — dokonce; guṇeṣu — ve vytvořených stejnými kvalitami; ca — také; gṛhyamāṇeṣu — jak jsou přijímány; aham — falešné ego; kuryāt — mĕl by vytvářet; na — ne; vidvān — ten, kdo je osvícený; yaḥ — kdo; tu — vskutku; avikriyaḥ — není ovlivnĕný hmotnými touhami.
Osvícený človĕk, který je prostý znečištĕní hmotnými touhami, se nepovažuje za konatele tĕlesných činností, neboť ví, že při všech tĕchto činnostech pouze přicházejí smysly tvořené kvalitami přírody do styku se smyslovými objekty tvořenými stejnými kvalitami.
Pán Kṛṣṇa říká nĕco podobného v Bhagavad-gītĕ (3.28):
tattva-vit tu mahā-bāho
guṇa-karma-vibhāgayoḥ
guṇā guṇeṣu vartanta
iti matvā na sajjate
„Ó válečníku mocných paží! Ten, kdo zná Absolutní Pravdu, se neoddává smyslům a smyslovému požitku, jelikož dobře zná rozdíl mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po plodech.“
Hmotné tĕlo stále interaguje se smyslovými objekty, protože musí jíst, pít, mluvit, spát a tak dále, aby přežilo, ale osvícený človĕk, který zná vĕdu o vĕdomí Kṛṣṇy, si nikdy nemyslí: „Tyto smyslové objekty jsou teď moje, jsou určené pro moje potĕšení.“ Podobnĕ není osoba vĕdomá si Kṛṣṇy pyšná, když tĕlo udĕlá nĕco úžasného, a nepropadá depresím, když tĕlo není schopné určitým způsobem fungovat. Jinak řečeno, vĕdomí Kṛṣṇy znamená přestat se ztotožňovat s hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem. Človĕk by je mĕl vidĕt jako Pánovu vnĕjší energii, jako řízené Pánovým zplnomocnĕným představitelem, māyou. Ten, kdo je pohroužený v plodonosných činnostech, jedná pod vlivem mahā-māyi, vnĕjší matoucí energie, a zakouší strasti hmotné existence. Naproti tomu oddaný jedná pod vlivem vnitřní energie zvané yoga-māyā a je spokojený v láskyplné službĕ Pánu. V konečném smyslu je samotný Pán tím, kdo prostřednictvím svých různých energií dĕlá všechno.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí, že pokud nĕkdo prohlašuje, že už překonal tĕlesné pojetí života, ale přitom ho stále ovlivňují hmotné touhy a promĕny mysli, je třeba vĕdĕt, že se jedná o podvodníka a maximálnĕ podmínĕnou duši.