SLOKA 10
daivādhīne śarīre ’smin
guṇa-bhāvyena karmaṇā
vartamāno ’budhas tatra
kartāsmīti nibadhyate
daiva — dřívĕjších plodonosných činností; adhīne — které je pod vlivem; śarīre — v hmotném tĕle; asmin — v tomto; guṇa — kvalitami přírody; bhāvyena — které jsou vytvářené; karmaṇā — plodonosnými činnostmi; vartamānaḥ — nacházející se; abudhaḥ — ten, kdo je pošetilý; tatra — v tĕlesných činnostech; kartā — konatel; asmi — jsem; iti — takto; nibadhyate — je spoutaný.
Nerozumná osoba sídlící v tĕle vytvořeném jejím dřívĕjším plodonosným jednáním si myslí: „Já jsem konatel.“ Proto je tento pošetilec, zmatený falešným egem, spoutaný plodonosnými činnostmi, které ve skutečnosti konají kvality přírody.
Bhagavad-gītā (3.27) uvádí:
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmaṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
Živá bytost závisí na svrchované bytosti, Pánu Kṛṣṇovi, ale z pýchy Nejvyšší Osobnost Božství ignoruje a považuje sebe za konatele činů a poživatele všeho. Śrīla Madhvācārya uvádí, že tak jako král trestá vzpurného poddaného, Nejvyšší Pán trestá hříšnou živou bytost tím, že ji nutí stĕhovat se v síti klamné energie z jednoho tĕla do druhého.