SLOKA 35
dṛṣṭiṁ tataḥ pratinivartya nivṛtta-tṛṣṇas
tūṣṇīṁ bhaven nija-sukhānubhavo nirīhaḥ
sandṛśyate kva ca yadīdam avastu-buddhyā
tyaktaṁ bhramāya na bhavet smṛtir ā-nipātāt
dṛṣṭim — pohled; tataḥ — od tohoto klamu; pratinivartya — odtahující; nivṛtta — ukončené; tṛṣṇaḥ — hmotné dychtĕní; tūṣṇīm — mlčící; bhavet — má se stát; nija — své vlastní (náležící duši); sukha — štĕstí; anubhavaḥ — vnímající; nirīhaḥ — bez hmotných činností; sandṛśyate — je pozorován; kva ca — nĕkdy; yadi — jestliže; idam — tento hmotný svĕt; avastu — není realitou; buddhyā — díky vĕdomí; tyaktam — odmítnutý; bhramāya — další klam; na — ne; bhavet — může se stát; smṛtiḥ — vzpomínání; ā-nipātāt — až do opuštĕní hmotného tĕla.
Když osoba pochopila dočasnou, klamnou povahu hmotných vĕcí a na základĕ toho odvrátila svůj pohled od klamu, mĕla by zůstat prostá hmotných tužeb. Díky zažívání štĕstí by duše mĕla zanechat hmotného mluvení a jednání. Jestliže nĕkdy musí pozorovat hmotný svĕt, mĕl by mít na pamĕti, že to není konečná realita, a že se ho proto vzdal. Díky tomuto neustálému vzpomínání až do smrti již nikdy neupadne do klamu.
Z důvodu uchování hmotného tĕla se neobejdeme bez jídla a spánku. V tĕchto a dalších ohledech jsme nĕkdy nuceni se zabývat hmotným svĕtem a fyzickou stránkou svého tĕla. V tĕchto chvílích bychom mĕli pamatovat, že hmotný svĕt není skutečnou realitou, a že proto jsme se ho vzdali, abychom rozvinuli vĕdomí Kṛṣṇy. Díky tomuto neustálému vzpomínání, díky vychutnávání si duchovní blaženosti v našem nitru a díky zanechání všech hmotných činností mysli, řeči a tĕla nepoklesneme do hmotného klamu.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje takto: „Živá bytost by mĕla bĕhem svého žití v oblasti vnĕjší energie Pána přestat pomýšlet na uspokojování smyslů a nemĕla by jednat pro svůj osobní požitek. Místo toho by se mĕla snažit oddanou službou Nejvyššímu Pánu získávat duchovní blaženost. Když obnoví svůj vztah s Pánem Kṛṣṇou, pochopí, že pokud přijímá nĕjaký hmotný objekt pro svůj vlastní požitek, nevyhnutelnĕ se vyvine připoutanost, a tak bude zmatena klamem. S postupným rozvojem svého duchovního tĕla živá bytost přestává toužit užívat si čehokoliv v hmotném svĕtĕ.“