SLOKA 25
yathāgninā hema malaṁ jahāti
dhmātaṁ punaḥ svaṁ bhajate ca rūpam
ātmā ca karmānuśayaṁ vidhūya
mad-bhakti-yogena bhajaty atho mām
yathā — jako; agninā — ohnĕm; hema — zlato; malam — nečistot; jahāti — zbavuje se; dhmātam — přetavené; punaḥ — znovu; svam — do své vlastní; bhajate — vstupuje; ca — také; rūpam — podoby; ātmā — duchovní duše či vĕdomí; ca — také; karma — plodonosných činností; anuśayam — výsledné znečištĕní; vidhūya — poté, co odstraní; mat-bhakti-yogena — láskyplnou službou Mnĕ; bhajati — uctívá; atho — takto; mām — Mĕ.
Tak jako se zlato tavením v ohni zbavuje svých nečistot a vrací se do svého čistého zářivého stavu, duchovní duše pohroužená v ohni bhakti-yogy se oprošťuje ode všeho znečištĕní způsobeného dřívĕjším plodonosným jednáním a vrací se do svého původního postavení, kdy Mi slouží v duchovním svĕtĕ.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura tento verš poukazuje na to, že se oddaný vrací domů, zpátky k Bohu, a tam uctívá Pána Kṛṣṇu ve svém původním duchovním tĕle, které je přirované k původní čisté podobĕ roztaveného zlata. Zlato s přímĕsí nižších kovů nelze očistit vodou a mýdlem a podobnĕ nečistoty srdce nelze odstranit povrchními procesy. Jedinĕ oheň lásky k Bohu může očistit naši duši a poslat nás zpátky domů, zpátky k Bohu, abychom se vĕnovali vĕčné láskyplné službĕ Pánu.