SLOKA 46

Kvůli mylným představám o hmotné totožnosti pokládáme své tĕlo a mysl, tĕla a mysli druhých a vliv nadpřirozených hmotných sil za konečné skutečnosti. Nadpřirozený vliv se týká tĕl a myslí polobohů, kteří jsou v konečném smyslu pokornými služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokonce i mocné slunce, které projevuje nesmírné energie, se poslušnĕ drží své dráhy vesmírem na pokyn Pána Kṛṣṇy.

V této kapitole je jasnĕ vidĕt, že haṭha-yoga, karma-yoga, rāja-yoga a tak dále jsou nedílné části bhakti-yogy a vlastnĕ neexistují oddĕlenĕ. Cílem života je Pán Kṛṣṇa a chce-li nĕkdo svou meditaci či praktikování yogy dovést k dokonalosti, musí nakonec dospĕt do stádia čisté oddanosti. Ve zralém stádiu oddanosti, jež líčí tato kapitola, se osoba zbavuje umĕlého rozlišování mezi meditující osobou a objektem meditace a spontánnĕ se vĕnuje naslouchání o Nejvyšší Absolutní Pravdĕ a Jejímu opĕvování. Tyto činnosti v rámci bhakti-yogy jsou přirozené, protože pramení ze spontánní lásky. Pro toho, kdo oživí svou původní přirozenost milujícího služebníka Pána Kṛṣṇy, přestávají být ostatní yogové procesy zajímavé. Uddhava byl čistý oddaný již předtím, než ho Pán začal učit; nedalo se tedy očekávat, že by Uddhava opustil svrchovanou úroveň Pánova osobního společníka a začal provádĕt mechanické cviky yogového systému. Bhakti-yoga neboli oddaná služba je tak vznešená, že ten, kdo se jí vĕnuje, je pokládán již v počátečních stádiích za osvobozeného, protože všechny své činnosti koná pod náležitým vedením pro potĕšení Pána. Následovník systému haṭha-yogy se zabývá ovládáním svého tĕla a následovník jñāna-yogy se zabývá spekulativním poznáním. V obou systémech se jedná o sobecké snažení stát se velkým yogīm nebo filosofem. Toto egoistické jednání popisuje tento verš slovem kriyā. Je třeba se vzdát klamných označení, jako je dravya, jñāna a kriyā, a dospĕt do stádia láskyplné služby Pánu, které je prosté pýchy.