SLOKA 14
mahaty ātmani yaḥ sūtre
dhārayen mayi mānasam
prākāmyaṁ pārameṣṭhyaṁ me
vindate ’vyakta-janmanaḥ
mahati — na mahat-tattvu; ātmani — na Nadduši; yaḥ — ten, kdo; sūtre — charakterizovanou řetĕzcem plodonosných činností; dhārayet — má soustředit; mayi — na Mĕ; mānasam — mentální činnosti; prākāmyam — mystickou dokonalost zvanou prākāmya; pārameṣṭhyam — nejvznešenĕjší; me — ode Mĕ; vindate — získává či si vychutnává; avyakta-janmanaḥ — od toho, jehož zjevení v tomto svĕtĕ nelze vnímat hmotným způsobem.
Ten, kdo všechny své mentální činnosti soustřeďuje na Mĕ jako Nadduši té fáze mahat-tattvy, která projevuje řetĕzec plodonosných činností, získává ode Mĕ, jehož zjevení je mimo dosah hmotného vnímání, nejvznešenĕjší mystickou dokonalost zvanou prākāmya.
Śrīla Vīrarāghava Ācārya vysvĕtluje, že slovo sūtra neboli „nit“ vyjadřuje, že mahat-tattva udržuje naše plodonosné činnosti tak jako nit drží řadu perel. Soustředĕnou meditací o Nejvyšší Osobnosti Božství čili duši mahat-tattvy lze dosáhnout nejvznešenĕjší dokonalosti zvané prākāmya. Avyakta-janmanaḥ vyjadřuje, že se Nejvyšší Osobnost Božství zjevuje z avyakty neboli duchovního nebe, nebo že Pánovo zrození je avyakta, mimo dosah vnímání hmotných smyslů. Bez uznání transcendentální podoby Nejvyšší Osobnosti Božství není možné prākāmyi nebo jakékoliv jiné pravé mystické dokonalosti dosáhnout.