SLOKA 21
mano mayi su-saṁyojya
dehaṁ tad-anuvāyunā
mad-dhāraṇānubhāvena
tatrātmā yatra vai manaḥ
manaḥ — mysl; mayi — do Mĕ; su-saṁyojya — když zcela pohrouží; deham — hmotné tĕlo; tat — mysl; anu-vāyunā — pomocí vĕtru, který následuje; mat-dhāraṇā — meditace o Mnĕ; anubhāvena — silou; tatra — tam; ātmā — hmotné tĕlo (jde); yatra — kamkoliv; vai — jistĕ; manaḥ — mysl (jde).
Yogī, který zcela pohrouží svou mysl do Mĕ a který potom využije vĕtru následujícího mysl k tomu, aby do Mĕ pohroužil hmotné tĕlo, získá silou meditace o Mnĕ mystickou dokonalost, pomocí níž tĕlo ihned následuje mysl kamkoliv jde.
Tad-anuvāyunā označuje určitý subtilní vzduch, který následuje mysl. Když yogī silou meditace o Pánu pohrouží tento vzduch společnĕ s tĕlem a myslí do Kṛṣṇy, jeho hrubohmotné tĕlo může, tak jako subtilní vzduch, následovat mysl kamkoliv. Této dokonalosti se říká mano-javaḥ.