SLOKA 11
vedaḥ praṇava evāgre
dharmo ’haṁ vṛṣa-rūpa-dhṛk
upāsate tapo-niṣṭhā
haṁsaṁ māṁ mukta-kilbiṣāḥ
vedaḥ — Véda; praṇavaḥ — posvátná slabika oṁ; eva — jistĕ; agre — v Satya-yuze; dharmaḥ — předmĕt mentálních činností; aham — Já; vṛṣa-rūpa-dhṛk — v podobĕ býka zosobňujícího náboženství; upāsate — uctívají; tapaḥ-niṣṭhāḥ — neochvĕjní ve své askezi; haṁsam — Pána Haṁsu; mām — Mĕ; mukta — oproštĕní od; kilbiṣāḥ — všech hříchů.
V Satya-yuze je nerozdĕlená Véda vyjádřená slabikou oṁ a Já jsem jediný předmĕt všech mentálních činností. Projevuji se jako čtyřnohý býk zosobňující náboženství, a tak Mĕ lidé Satya-yugy, neochvĕjní ve své askezi a prostí všech hříchů, uctívají jako Pána Haṁsu.
Býka zosobňujícího náboženství popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (1.17.24): tapaḥ śaucam dayā satyam iti pādāḥ kṛte kṛtāḥ. „Ve vĕku Satya (pravdivosti) jsi stál pevnĕ na čtyřech nohách díky čtyřem zásadám, jimiž byly askeze, čistota, milostivost a pravdivost.“ Śrī Vyāsadeva rozdĕlil jednu Védu na čtyři – Ṛg, Yajur, Sāma a Atharva Vedu – na konci Dvāpara-yugy, ale v Satya-yuze každý snadno chápal veškeré védské poznání jednoduše pronášením slabiky oṁ. V tomto vĕku se neprovádĕjí obřadní či zbožné činnosti jako například obĕti, protože lidé nehřeší, jsou odříkaví a plnĕ se vĕnují uctívání Osobnosti Božství, Pána Haṁsy, prostřednictvím meditace.