SLOKA 50
vedādhyāya-svadhā-svāhā-
baly-annādyair yathodayam
devarṣi-pitṛ-bhūtāni
mad-rūpāṇy anv-ahaṁ yajet
veda-adhyāya — studiem védského poznání; svadhā — pronášením mantry svadhā; svāhā — pronášením mantry svāhā; bali — obĕtováním jídla; anna-ādyaiḥ — obĕtováním obilí, vody atd.; yathā — podle; udayam — toho, jak se mu daří; deva — polobohy; ṛṣi — mudrce; pitṛ — předky; bhūtāni — a všechny živé bytosti; mat-rūpāṇi — projevy Mé energie; anu-aham — dennĕ; yajet — mĕl by uctívat.
Gṛhastha by mĕl dennĕ uctívat mudrce studiem Véd, předky pronášením mantry svadhā, polobohy pronášením svāhā, všechny živé bytosti nabízením části svého jídla a lidské bytosti nabízením obilí a vody. Mĕl by polobohy, mudrce, předky, živé bytosti a lidské bytosti chápat jako projevy Mé energie a dennĕ provádĕt tĕchto pĕt obĕtí.
Pán znovu rozebírá povinnosti členů stavu hospodářů. Je zjevné, že pĕt každodenních obřadných obĕtí uvedených zde je určených pro ty, kdo nejsou čistými oddanými Pána, a musí tedy pomocí zmínĕných obĕtí neutralizovat své vykořisťování hmotné přírody. Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy (ISKCON) učí hospodáře, sannyāsī, brahmacārī a vānaprasthy, aby se dvacet čtyři hodin dennĕ vĕnovali láskyplné službĕ Pánu. Ti, kdo jsou plnĕ zapojení do misionářských činností ISKCONu, již nemají žádné závazky ani nemusí konat žádné obĕti, jak potvrzuje jedenáctý zpĕv Śrīmad-Bhāgavatamu (11.5.41):
devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
„Každý, kdo se zcela vzdal všech svĕtských závazků a přijal útočištĕ u lotosových nohou Mukundy, dárce osvobození, a vydal se touto cestou se vší vážností, nemá žádné povinnosti ani závazky vůči polobohům, mudrcům, jiným živým bytostem, členům své rodiny, lidstvu či předkům.“