SLOKA 27
yad etad ātmani jagan
mano-vāk-prāṇa-saṁhatam
sarvaṁ māyeti tarkeṇa
sva-sthas tyaktvā na tat smaret
yat — který; etat — tento; ātmani — v Nejvyšším Pánu; jagat — vesmír; manaḥ — myslí; vāk — řečí; prāṇa — a životním vzduchem; saṁhatam — tvořené; sarvam — všechno; māyā — hmotný klam; iti — takto; tarkeṇa — pomocí logiky; sva-sthaḥ — neochvĕjný ve vlastním já; tyaktvā — poté, co se vzdal; na — nikdy; tat — na to; smaret — mĕl by vzpomínat.
Človĕk by mĕl logicky zvážit, že vesmír nacházející se v Pánu a jeho vlastní hmotné tĕlo složené z mysli, řeči a životního vzduchu jsou z konečného hlediska výtvory Pánovy matoucí energie. Takto spočívající ve vlastním já by se mĕl vzdát víry v tyto vĕci a již nikdy je neučinit předmĕtem své meditace.
Každá podmínĕná duše pokládá hmotný svĕt za předmĕt svého smyslového požitku, a proto považuje hmotné tĕlo za svou skutečnou totožnost. Slovo tyaktvā vyjadřuje, že se musí přestat mylnĕ ztotožňovat s hmotným svĕtem a hmotným tĕlem, protože obojí jsou jen výtvory Pánovy matoucí energie. Již nikdy by nemĕla meditovat o hmotném svĕtĕ a tĕle jako o předmĕtech smyslového požitku, ale mĕla by si udržovat vĕdomí Kṛṣṇy. Z hlediska vĕčnosti je tento svĕt iluzorní. Pánova hmotná energie postrádá vĕdomí, a proto nemůže být základem pravého štĕstí. Sám Nejvyšší Pán je jedinou bytostí s absolutním vĕdomím. Je absolutnĕ sobĕstačný a jako Viṣṇu, Osobnost Božství, zaujímá jedinečné postavení. Jedinĕ Viṣṇu nám může dát skutečnou dokonalost života, ne bezvýznamný bĕh hmotné přírody.