SLOKA 34
āhārārthaṁ samīheta
yuktaṁ tat-prāṇa-dhāraṇam
tattvaṁ vimṛśyate tena
tad vijñāya vimucyate
āhāra — jíst; artham — s cílem; samīheta — mĕl by se snažit; yuktam — vhodné; tat — osoby; prāṇa — životní síly; dhāraṇam — udržování; tattvam — duchovní pravdĕ; vimṛśyate — rozjímá o; tena — díky té síle mysli, smyslů a životního vzduchu; tat — tuto pravdu; vijñāya — když pochopí; vimucyate — je osvobozený.
Je-li třeba, mĕl by človĕk vyvinout úsilí, aby si obstaral dostatek jídla, protože udržovat zdraví je nutné a vhodné za všech okolností. Když jsou smysly, mysl a životní vzduch v dobré kondici, je možné rozjímat o duchovní pravdĕ a jejím pochopením dosáhnout osvobození.
Pokud jídlo nepřijde k človĕku samo od sebe nebo žebráním po troškách, mĕl by vyvinout úsilí, aby se udržel naživu a aby jeho duchovní program nebyl narušen. Pokud mají osoby rozvíjející duchovní život mysl a tĕlo oslabené podvýživou, obvykle si nedovedou udržet stálé soustředĕní na pravdu. Na druhou stranu přejídání se je pro duchovní pokrok velkou překážkou a je třeba se ho vzdát. Slovo āhārārtham v tomto verši se vztahuje na jedení pouze za tím účelem, aby byl človĕk způsobilý pro duchovní pokrok, a neospravedlňuje nadbytečné shromažďování či skladování takzvaných almužen. Pokud nĕkdo střádá víc, než je nutné pro jeho duchovní program, stanou se nadbytky velkou přítĕží, která ho bude stahovat na hmotnou úroveň.