SLOKA 5
agni-pakvaṁ samaśnīyāt
kāla-pakvam athāpi vā
ulūkhalāśma-kuṭṭo vā
dantolūkhala eva vā
agni — na ohni; pakvam — připravené k jídlu; samaśnīyāt — mĕl by jíst; kāla — časem; pakvam — vhodné k jídlu; atha — jinak; api — zajisté; vā — nebo; ulūkhala — hmoždířem; aśma — a kamenem; kuṭṭaḥ — rozdrcené; vā — nebo; danta — pomocí zubů; ulūkhalaḥ — jako hmoždíře; eva — jistĕ; vā — nebo, jako další možnost.
Může jíst jídla připravená na ohni, například obiloviny, nebo plody dozrálé časem. Svou potravu může rozmĕlňovat pomocí hmoždíře a kamene nebo vlastními zuby.
Ve védské civilizaci se doporučuje odejít na konci života na svaté místo nebo do lesa za duchovní dokonalostí. V posvátných lesích človĕk nenajde restaurace, supermarkety, řetĕzce rychlého stravování a podobnĕ, a proto musí jíst jednoduše a omezit své uspokojování smyslů.
V západních zemích lidé jedí jídlo již zpracované, ale ten, kdo vede jednoduchý život, si musí obiloviny a další potravu sám prosívat a drtit, a pak teprve může jíst. Na to se zde poukazuje.