SLOKA 21
eṣa vai paramo yogo
manasaḥ saṅgrahaḥ smṛtaḥ
hṛdaya-jñatvam anvicchan
damyasyevārvato muhuḥ
eṣaḥ — toto; vai — jistĕ; paramaḥ — nejvyšší; yogaḥ — yogový postup; manasaḥ — mysli; saṅgrahaḥ — úplné ovládnutí; smṛtaḥ — takto vyhlášené; hṛdaya-jñatvam — důvĕrná znalost; anvicchan — pozornĕ sledující; damyasya — který má být zkrocen; iva — jako; arvataḥ — konĕ; muhuḥ — vždy.
Když chce zkušený cvičitel zkrotit svéhlavého konĕ, nejdřív mu chvíli ponechá volnost a pak přitáhne otĕže, čímž ho postupnĕ dovede tam, kam chce. Svrchovaný yogový postup podobnĕ spočívá v tom, že osoba pozornĕ sleduje pochody a touhy mysli a postupnĕ je zcela ovládne.
Tak jako zkušený jezdec dobře zná sklony nezkroceného konĕ a postupnĕ ho ovládne, zkušený yogī dovoluje mysli vyjevit své materialistické sklony a pak je ovládne pomocí vyšší inteligence. Učený transcendentalista odpírá a zpřístupňuje smyslové objekty tak, aby mysl a smysly zůstaly plnĕ ovládnuté, tak jako jezdec nĕkdy pevnĕ přitáhne za otĕže a jindy nechává konĕ volnĕ bĕžet. Jezdec nikdy nezapomíná na svůj skutečný cíl a nakonec konĕ dovede na správnou cestu. Podobnĕ učený transcendentalista nĕkdy sice smyslům dovolí jednat, ale nikdy nezapomíná na cíl, seberealizaci, a také nedovoluje smyslům jednat hříšnĕ. Přehnaná askeze či omezování může způsobit velké rozrušení mysli, tak jako přehnané přitahování otĕží může vést k tomu, že se kůň začne vzpínat. Cesta seberealizace závisí na jasné inteligenci a nejsnadnĕjší způsob, jak si toto mistrovství osvojit, je odevzdat se Pánu Kṛṣṇovi. Pán říká v Bhagavad-gītĕ (10.10):
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
Oddaný nemusí být velkým učencem nebo duchovním intelektuálem, ale pokud se upřímnĕ vĕnuje láskyplné službĕ Pánu bez osobní závisti nebo osobních pohnutek, Pán mu ze srdce vyjeví potřebný postup pro ovládnutí mysli. Kṛṣṇy si vĕdomá osoba mistrnĕ jezdí na vlnách mentálních tužeb, nenechá se vyhodit ze sedla a nakonec dojede zpátky domů, zpátky k Bohu.