SLOKA 22
sāṅkhyena sarva-bhāvānāṁ
pratilomānulomataḥ
bhavāpyayāv anudhyāyen
mano yāvat prasīdati
sāṅkhyena — analytickým studiem; sarva — všech; bhāvānām — hmotných prvků (vesmírných, pozemských a atomických); pratiloma — opačným postupem; anulomataḥ — postupným vývojem; bhava — stvoření; apyayau — zničení; anudhyāyet — mĕl by neustále pozorovat; manaḥ — mysl; yāvat — dokud; prasīdati — je duchovnĕ spokojená.
Dokud není mysl duchovnĕ spokojená, osoba by mĕla analyticky studovat dočasnou povahu všech hmotných objektů – vesmírných, pozemských i atomických. Mĕla by neustále sledovat proces stvoření přirozeným postupným vývojem a proces zničení opačným postupem.
Říká se, že každý vzestup znamená následný pád. Rovnĕž Pán Kṛṣṇa prohlašuje v Bhagavad-gītĕ (2.27):
jātasya hi dhruvo mṛtyur
dhruvaṁ janma mṛtasya ca
tasmād aparihārye 'rthe
na tvaṁ śocitum arhasi
„Ten, kdo se narodil, nespornĕ zemře, a jakmile zemře, je jisté, že se znovu narodí. Proto bys nemĕl ohlednĕ nevyhnutelného konání své povinnosti naříkat.“ Mano yāvat prasīdati – dokud osoba nedovedla své vĕdomí na osvobozenou úroveň dokonalého poznání, musí neustále odrážet útoky iluze přísnĕ analytickým pozorováním hmotné přírody. Hmotnou mysl může přitahovat sex, proto je třeba pomocí duchovní inteligence rozebrat dočasnou povahu svého tĕla i tĕla, které se stalo umĕlým objektem hmotného chtíče. Tento přísný rozbor lze vztáhnout na všechna hmotná tĕla, od fantastického vesmírného tĕla Pána Brahmy po tĕlo té nejnevýznamnĕjší bakterie. Dříve Pán Kṛṣṇa uvedl, že osoba s pokročilým vĕdomím Kṛṣṇy se spontánnĕ vyhýbá smyslovému požitku a duchovní láska ji stále přitahuje do vztahu s Pánem Kṛṣṇou. Ten, kdo ještĕ nedospĕl na úroveň spontánního vĕdomí Kṛṣṇy, se musí mít neustále na pozoru, aby ho Pánova hmotná energie tĕžce nepodvedla. Ten, kdo se snaží vykořisťovat hmotnou energii, ničí svůj duchovní život a zakouší utrpení různého druhu.