SLOKA 4
pitṛ-deva-manuṣyānāṁ
vedaś cakṣus taveśvara
śreyas tv anupalabdhe ’rthe
sādhya-sādhanayor api
pitṛ — předků; deva — polobohů; manuṣyāṇām — lidských bytostí; vedaḥ — védské poznání; cakṣuḥ — je okem; tava — vycházející z Tebe; īśvara — ó Nejvyšší Pane; śreyaḥ — svrchované; tu — jistĕ; anupalabdhe — ohlednĕ toho, co nelze přímo vnímat; arthe — ohlednĕ cílů lidského života, jako je smyslový požitek, osvobození a dosažení nebeských planet; sādhya-sādhanayoḥ — prostředek i cíl; api — jistĕ.
Můj drahý Pane, aby mohli pochopit to, co přesahuje přímé vnímání – například duchovní osvobození nebo dosažení nebeských planet a dalších momentálnĕ nedostupných hmotných požitků – a aby obecnĕ chápali prostředky a cíl všeho, musí se předkové, polobozi a lidské bytosti obracet na védskou literaturu, neboť ta představuje Tvé zákony a tedy nejvyšší zdroj důkazů a zjevení.
Nĕkdo by mohl namítat, že lidské bytosti zajisté podléhají nevĕdomosti, ale vznešení předkové a polobozi jsou pokládáni za znalce všeho vesmírného dĕní. Kdyby tyto nadlidské bytosti komunikovaly se Zemí, všichni by se mohli v plnĕní svých osobních tužeb vyhnout védskému poznání. Tato představa je zde vyvrácena slovy vedaś cakṣuḥ. Dokonce i polobozi a předkové mají přinejlepším matnou představu ohlednĕ nejvyššího osvobození a dokonce i ve sféře hmotného dĕní jim hrozí osobní zklamání. I když jsou polobozi všemohoucí v udílení hmotných požehnání druhům na nižší úrovni, jako jsou lidské bytosti, jejich osobní plány na smyslový požitek nĕkdy nevyjdou. Pro bohatého podnikatele například nemusí být problém vyplatit zanedbatelnou mzdu jednomu ze svých nesčetných dĕlníků, ale tentýž boháč může zakoušet naprosté zklamání ve vztazích s vlastní rodinou a přáteli nebo neúspĕch ve svých snahách rozmnožit své bohatství dalšími investicemi. I když svým podřízeným připadá boháč jako všemohoucí, sám musí o splnĕní svých tužeb usilovat. Také polobozi a předkové se při udržování a zlepšování své nebeské životní úrovnĕ setkávají s mnoha tĕžkostmi. Proto se musí neustále obracet na svrchované védské poznání. I ohlednĕ správy vesmírného dĕní se přísnĕ řídí pokyny Véd, které jsou zákony Boha. Když i takové vznešené bytosti, jako jsou polobozi, musí hledat útočištĕ u Véd, můžeme si představit, jaké je postavení lidských bytostí, které se setkávají se zklamáním prakticky na každém kroku v životĕ. Každá lidská bytost by mĕla přijmout védské poznání jako nejvyšší důkaz ohlednĕ hmotných a duchovních otázek. Uddhava předestírá Pánovi, že pokud osoba uzná autoritu védského poznání, zjevnĕ nemůže odmítnout koncept hmotné zbožnosti a hříchu. Takto Uddhava trvá na dalším rozebrání Pánova kontroverzního výroku z konce minulé kapitoly.