SLOKA 14
snāna-dāna-tapo-’vasthā-
vīrya-saṁskāra-karmabhiḥ
mat-smṛtyā cātmanaḥ śaucaṁ
śuddhaḥ karmācared dvijaḥ
snāna — koupelemi; dāna — rozdáváním milodarů; tapaḥ — askezí; avasthā — vlivem vĕku; vīrya — silou; saṁskāra — konáním očistných obřadů; karmabhiḥ — a předepsaných povinností; mat-smṛtyā — vzpomínáním na Mĕ; ca — také; ātmanaḥ — vlastního já; śaucam — čistota; śuddhaḥ — čisté; karma — činnosti; ācaret — mĕl by konat; dvijaḥ — dvojzrozený človĕk.
Vlastní já lze očistit koupelemi, rozdáváním milodarů, askezí, vĕkem, osobní silou, očistnými obřady, předepsanými povinnostmi a především vzpomínáním na Mĕ. Brāhmaṇa a ostatní dvojzrození by mĕli být řádnĕ očištĕní předtím, než se začnou vĕnovat svým příslušným činnostem.
Slovo avasthā vyjadřuje, že když jsou chlapci a dívky mladí, čistotu jim zajišťuje mladistvá nevinnost a když vyrůstají, jejich čistota je udržována náležitým vzdĕláním a zamĕstnáním. Svou individuální silou by se mĕl každý vyhýbat hříšným činnostem a společnosti tĕch, kdo tíhnou k uspokojování smyslů. Slovo karma zde označuje předepsané povinnosti, jako je uctívání duchovního mistra a Božstev, recitování mantry Gāyatrī třikrát dennĕ a přijetí duchovního zasvĕcení. Předepsané povinnosti varṇāśramského systému automaticky očišťují od pokryvu falešného ega tím, že tĕlesná označení zapojují do vhodných náboženských činností. Každému jsou dány zvláštní povinnosti – brāhmaṇům, kṣatriyům, vaiśyům, śūdrům, brahmacārīm, gṛhasthům, vānaprasthům i sannyāsīm – které Pán sám popsal dříve v tomto zpĕvu. Nejvýznamnĕjším slovem je zde mat-smṛtyā („vzpomínáním na Mĕ“). Nic jiného než vĕdomí Kṛṣṇy v konečném smyslu neuchrání před nákazou iluze. Tři kvality přírody na sebe neustále navzájem působí a každý nutnĕ nĕkdy upadne pod vliv kvality nevĕdomosti a nĕkdy se povznese do kvality dobra, a tak zbytečnĕ putuje stále dokola královstvím iluze. Vĕdomím Kṛṣṇy, vzpomínáním na Osobnost Božství se může zbavit svého sklonu jednat proti vůli Absolutní Pravdy. Tím se vysvobodí ze zajetí māyi a vrací se zpátky domů, zpátky k Bohu. Garuḍa Purāṇa (2.47.52) uvádí:
apavitraḥ pavitro vā
sarvāvasthāṁ gato 'pi vā
yaḥ smaret puṇḍarīkākṣaṁ
sa bāhyābhyantaraṁ śuciḥ
„Ať je človĕk čistý nebo znečištĕný, ať je v jakékoli vnĕjší situaci, pouhým vzpomínáním na Osobnost Božství s lotosovýma očima může vnitřnĕ i navenek očistit svou existenci.“
Pán Caitanya doporučoval, abychom neustále vzpomínali na Nejvyššího Pána pronášením Jeho svatých jmen: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tento vznešený proces má zásadní význam pro každého človĕka, který si skutečnĕ přeje očistit svou existenci.