SLOKA 17
samāna-karmācaraṇaṁ
patitānāṁ na pātakam
autpattiko guṇaḥ saṅgo
na śayānaḥ pataty adhaḥ
samāna — stejné; karma — činnosti; ācaraṇam — konání; patitānām — pro pokleslé; na — není; pātakam — příčina poklesnutí; autpattikaḥ — určená povahou; guṇaḥ — stává se dobrou vlastností; saṅgaḥ — hmotná společnost; na — ne; śayānaḥ — ten, kdo leží; patati — padá; adhaḥ — hloubĕji.
Tytéž činnosti, které by vznešenou osobu degradovaly, nezpůsobí poklesnutí tĕch, kdo již pokleslí jsou. Vždyť ten, kdo leží na zemi, nemůže spadnout víc. Styk s hmotou určený individuální povahou človĕka je považován za dobrou vlastnost.
Zde Pán dále popisuje dvojznačnost rozlišování mezi hmotnou zbožností a hříchem. Zatímco u odříkavého sannyāsīho jsou důvĕrné styky se ženami zavrženíhodné, v případĕ hospodáře jsou zbožné, neboť má nařízeno védskými pokyny, aby ulehl se svou manželkou v dobĕ vhodné pro početí. Podobnĕ u brāhmaṇy je pití alkoholu považováno za velmi ohavné počínání, zatímco śūdra, človĕk nízké třídy, je považován za schopného sebeovládání, pokud pití dokáže omezovat. Zbožnost a hřích na hmotné úrovni jsou tedy relativní. Každý člen společnosti, který dostane dīkṣu, zasvĕcení do pronášení svatých jmen Pána, však musí přísnĕ dodržovat čtyři usmĕrňující zásady: nejíst maso, ryby a vejce, vyhýbat se nedovolenému sexu, nepožívat omamné látky a nehazardovat. Duchovnĕ zasvĕcená osoba nedbající na tyto zásady jistĕ poklesne ze vznešené úrovnĕ osvobození.