SLOKA 3
śuddhy-aśuddhī vidhīyete
samāneṣv api vastuṣu
dravyasya vicikitsārthaṁ
guṇa-doṣau śubhāśubhau
dharmārthaṁ vyavahārārthaṁ
yātrārtham iti cānagha
śuddhi — čistota; aśuddhī — a nečistota; vidhīyete — jsou určeny; samāneṣu — téže kategorie; api — jistĕ; vastuṣu — mezi objekty; dravyasya — určitého objektu; vicikitsā — hodnocení; artham — za účelem; guṇa-doṣau — dobré a špatné vlastnosti; śubha-aśubhau — příznivé a nepříznivé; dharma-artham — ohlednĕ zbožného jednání; vyavahāra-artham — pro účely bĕžného jednání; yātrā-artham — pro fyzické přežití; iti — takto; ca — také; anagha — ó nehřešící.
Ó nehřešící Uddhavo, aby osoba pochopila, co je v životĕ správné, musí každý objekt ohodnotit v rámci příslušné kategorie. Ohlednĕ náboženských zásad tedy musí zvážit, co je čisté a co nečisté. V bĕžném jednání musí podobnĕ rozlišovat mezi dobrým a špatným, a proto, aby zajistila přežití svého tĕla, musí poznat, co je příznivé a co nepříznivé.
Při náboženských činnostech, bĕžném jednání a osobním přežitím se nelze vyhnout hodnocení. Bez mravnosti a náboženství se žádná civilizovaná společnost neobejde, a proto je třeba nĕjakým způsobem určovat rozdíly mezi čistotou a nečistotou, zbožností a bezbožností, mravností a nemravností. V bĕžném svĕtském počínání také rozlišujeme mezi jídlem lahodným a bez chuti, dobrým a špatným obchodem, bydlením na úrovni a nekvalitním, dobrými a špatnými přáteli a tak dále. A abychom si zajistili zdraví a přežití svého tĕla, musíme stále rozlišovat, co je bezpečné a nebezpečné, zdravé a nezdravé, prospĕšné a neprospĕšné. I učený človĕk musí v hmotném svĕtĕ neustále rozlišovat mezi dobrým a špatným, ale zároveň musí chápat transcendentální povahu vĕdomí Kṛṣṇy. I když budeme pečlivĕ zvažovat, co je po hmotné stránce zdravé a nezdravé, naše hmotné tĕlo jednou přestane fungovat a zemře. I když budeme pečlivĕ zkoumat, co je ze společenského hlediska příznivé a nepříznivé, celé naše společenské prostředí časem zanikne. Stejnĕ se v dĕjinách objevují a mizí velká náboženství. Samotná náboženská příslušnost, znalost společenských a finančních otázek nebo tĕlesné zdraví tedy nemohou zajistit skutečnou dokonalost života. Nad relativním dobrem hmotného svĕta je ještĕ transcendentální dobro. Každá rozumná osoba uznává, že hmotné rozlišování je praktické a v dané situaci nutné; ale nakonec je třeba dospĕt do transcendentálního stádia vĕdomí Kṛṣṇy, kde je život vĕčný, plný blaženosti a poznání. Pán Kṛṣṇa ve svém obsáhlém učení určeném Śrī Uddhavovi postupnĕ vyjasňuje transcendentální úroveň vĕdomí Kṛṣṇy, jež přesahuje nekonečnou rozmanitost hmotného dobra a zla.