SLOKA 33-34
iṣṭveha devatā yajñair
gatvā raṁsyāmahe divi
tasyānta iha bhūyāsma
mahā-śālā mahā-kulāḥ
evaṁ puṣpitayā vācā
vyākṣipta-manasāṁ nṛṇām
mānināṁ cāti-lubdhānāṁ
mad-vārtāpi na rocate
iṣṭvā — obĕtování; iha — v tomto svĕtĕ; devatāḥ — polobohům; yajñaiḥ — díky našim obĕtem; gatvā — půjdeme; raṁsyāmahe — budeme si užívat; divi — v nebi; tasya — toho požitku; ante — na konci; iha — na této Zemi; bhūyāsmaḥ — staneme se; mahā-śālāḥ — velcí hospodáři; mahā-kulāḥ — členové šlechtických rodin; evam — takto; puṣpitayā — kvĕtnatými; vācā — slovy; vyākṣipta-manasām — pro ty, jejichž mysli jsou zmatené; nṛṇām — lidi; māninām — velmi pyšné; ca — a; ati-lubdhānām — nesmírnĕ chamtivé; mad-vārtā — námĕty o Mnĕ; api — dokonce; na rocate — nepřitahují.
Uctívači polobohů uvažují: „V tomto životĕ budeme uctívat polobohy a díky svým obĕtem půjdeme do nebe a tam si budeme užívat. Až tento požitek skončí, vrátíme se do tohoto svĕta a narodíme se jako velcí hospodáři ve šlechtických rodinách.“ Tyto osoby jsou velmi pyšné a chamtivé, a proto jsou ošálené kvĕtnatými slovy Véd. Popisy Mĕ, Nejvyššího Pána, je nepřitahují.
Pravé potĕšení se nachází v transcendentální podobĕ Pána, který je svrchovaným Amorem, jenž se vĕnuje milostným zábavám v duchovním svĕtĕ. Pošetilci uctívající polobohy přehlížejí vĕčnou blaženost Pánových zábav a sní o tom, že sami budou jako Pán, jenže dosahují přesnĕ opačného výsledku. Jinými slovy, neustále setrvávají v kolobĕhu rození a umírání.