SLOKA 38-40
yathorṇanābhir hṛdayād
ūrṇām udvamate mukhāt
ākāśād ghoṣavān prāṇo
manasā sparśa-rūpiṇā
chando-mayo ’mṛta-mayaḥ
sahasra-padavīṁ prabhuḥ
oṁkārād vyañjita-sparśa-
svaroṣmāntastha-bhūṣitām
vicitra-bhāṣā-vitatāṁ
chandobhiś catur-uttaraiḥ
ananta-pārāṁ bṛhatīṁ
sṛjaty ākṣipate svayam
yathā — jako; ūrṇa-nābhiḥ — pavouk; hṛdayāt — ze svého srdce; ūrṇām — svou pavučinu; udvamate — vylučuje; mukhāt — svými ústy; ākāśāt — z éteru; ghoṣa-vān — projevující zvukovou vibraci; prāṇaḥ — Pán v podobĕ původního životního vzduchu; manasā — prostřednictvím prvotní mysli; sparśa-rūpiṇā — jež projevuje podoby různých hlásek abecedy počínaje písmeny sparśa; chandaḥ-mayaḥ — zahrnující všechny posvátné míry védských veršů; amṛta-mayaḥ — plný transcendentální blaženosti; sahasra-padavīm — jež se vĕtví do tisíců smĕrů; prabhuḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; oṁkārāt — ze subtilní vibrace oṁkāry; vyañjita — šířící se; sparśa — se závĕrnými souhláskami; svara — samohlásky; uṣma — sykavky; anta-stha — a polosamohlásky; bhūṣitām — ozdobené; vicitra — rozmanité; bhāṣā — slovními výrazy; vitatām — rozvedené; chandobhiḥ — společnĕ s mírami veršů; catuḥ-uttaraiḥ — z nichž každá má vždy o čtyři slabiky víc než ta předchozí; ananta-pārām — neomezený; bṛhatīm — velký rozsah védské literatury; sṛjati — vytváří; ākṣipate — a stahuje; svayam — On sám.
Tak jako pavouk vylučuje ze srdce pavučinu a souká ji ze sebe ústy, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se projevuje jako rezonující prvotní životní vzduch, jenž obsahuje všechny posvátné míry védských veršů a je plný transcendentální blaženosti. Tak Pán z éterického nebe svého srdce vytváří vznešený a neomezený védský zvuk prostřednictvím své mysli, která vymýšlí rozmanité zvuky, jako jsou hlásky sparśa. Védský zvuk se vĕtví do tisíců smĕrů a zdobí ho různá písmena šířící se ze slabiky oṁ: souhlásky, samohlásky, sykavky a polosamohlásky. Véda je pak rozvedená mnoha slovními výrazy vyjádřenými v různých mírách veršů, přičemž každá míra má o čtyři slabiky víc než ta předchozí. Nakonec Pán znovu vtahuje svůj projev védského zvuku do sebe.
Śrīla Śrīdhara Svāmī podává důkladné technické vysvĕtlení tĕchto tří veršů, jehož pochopení vyžaduje rozsáhlé jazykové znalosti sanskrtu. Podstatným bodem je, že transcendentální poznání je vyjádřené prostřednictvím védské zvukové vibrace, jež je sama projevem Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Védský zvuk vychází z Nejvyššího Pána a vyslovuje se proto, aby Ho oslavoval a umožnil Ho poznat. Závĕr veškerých védských zvukových vibrací se nachází v Bhagavad-gītĕ, kde Pán říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – všechno védské poznání nás má naučit znát a milovat Boha. Ten, kdo neustále myslí na Pána Kṛṣṇu, kdo se stane Jeho oddaným a kdo se Mu klaní a uctívá Ho s vírou a oddaností pronášením Jeho svatého jména, si nepochybnĕ osvojil dokonalé pochopení všeho, co se označuje slovem veda neboli „poznání“.