SLOKA 9
karmaṇyo guṇavān kālo
dravyataḥ svata eva vā
yato nivartate karma
sa doṣo ’karmakaḥ smṛtaḥ
karmaṇyaḥ — vhodný pro konání předepsaných povinností; guṇavān — čistý; kālaḥ — čas; dravyataḥ — získání příznivých předmĕtů; svataḥ — svou povahou; eva — jistĕ; vā — nebo; yataḥ — kvůli kterému (času); nivartate — je ztížená; karma — povinnost; saḥ — ten (čas); doṣaḥ — nečistý; akarmakaḥ — nevhodný pro správné jednání; smṛtaḥ — je považován.
Čas je považován za čistý, když je vhodný pro konání předepsaných povinností – to je dáno buď jeho povahou, nebo získáním vhodného vybavení. Ten čas, který brání v plnĕní povinnosti, je považován za nečistý.
Poté, co Pán probral čistá a nečistá místa, nyní hovoří o různých kvalitách času. Jisté doby, jako například brāhma-muhūrta, tedy posledních pár hodin před východem slunce, jsou vždy příznivé pro duchovní pokrok. Jiné, které nejsou příznivé samy o sobĕ, se stávají příznivými dosažením hmotného blahobytu, který umožňuje uskutečňovat životní misi.
Období politických, společenských či ekonomických krizí, jež brání v konání náboženských povinností, jsou považována za nepříznivá. Podobnĕ je žena považována za znečištĕnou po porodu nebo bĕhem menstruace. Tehdy nemůže provádĕt bĕžné náboženské činnosti, a proto jsou tyto doby nepříznivé a nečisté. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že nejpříznivĕjší ze všech časů je okamžik získání milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud se nĕkdo nechá unést uspokojováním smyslů a zanedbává láskyplnou službu Pánu, žije ve velmi nepříznivých časech. Nejpříznivĕjší je tedy ta chvíle, kdy získá společnost Nejvyššího Pána nebo Pánova čistého oddaného, zatímco okamžik, kdy tuto společnost ztratí, je nanejvýš nepříznivý. Jinak řečeno, dokonalostí života je vĕdomí Kṛṣṇy, prostřednictvím kterého osoba transcenduje duality času a prostoru vytvořené třemi kvalitami hmotné přírody.