SLOKA 17
sargādau prakṛtir hy asya
kārya-kāraṇa-rūpiṇī
sattvādibhir guṇair dhatte
puruṣo ’vyakta īkṣate
sarga — stvoření; ādau — na počátku; prakṛtiḥ — hmotná příroda; hi — jistĕ; asya — tohoto vesmíru; kārya — projevené výtvory; kāraṇa — a jemné příčiny; rūpiṇī — ztĕlesňující; sattva-ādibhiḥ — prostřednictvím dobra, vášnĕ a nevĕdomosti; guṇaiḥ — kvalit; dhatte — přijímá své postavení; puruṣaḥ — Nejvyšší Pán; avyaktaḥ — nepodílející se na hmotném projevení; īkṣate — přihlíží.
Na počátku stvoření nabývá příroda prostřednictvím kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti svou podobu jako ztĕlesnĕní všech jemných příčin a hrubých projevů ve vesmíru. Nejvyšší Osobnost Božství nevstupuje do interakcí hmotného projevu, ale na přírodu jen pohlíží.
Nejvyšší Osobnost Božství nepodléhá promĕnám jako jemné a hrubé hmotné prvky. Pán je proto avyakta, to znamená, že v žádném stádiu vývoje vesmíru není hmotnĕ projeven. Bez ohledu na konkrétní metodu třídĕní hmotných prvků zůstává Pán konečným stvořitelem, udržovatelem a ničitelem celého vesmíru.