SLOKA 45
so ’yaṁ dīpo ’rciṣāṁ yadvat
srotasāṁ tad idaṁ jalam
so ’yaṁ pumān iti nṛṇāṁ
mṛṣā gīr dhīr mṛṣāyuṣām
saḥ — toto; ayam — stejné; dīpaḥ — svĕtlo; arciṣām — záře lampy; yadvat — jako; srotasām — proudů v řece; tat — to; idam — stejná; jalam — voda; saḥ — tato; ayam — stejná; pumān — osoba; iti — takto; nṛṇām — lidí; mṛṣā — mylné; gīḥ — prohlášení; dhīḥ — myšlenka; mṛṣā-āyuṣām — tĕch, kdo promarňují svůj život.
I když záři lampy tvoří nesčetné paprsky svĕtla, jež neustále vznikají, mĕní se a zanikají, osoba s oklamanou inteligencí, jež na chvíli spatří svĕtlo, vyslovuje klamný názor: „Tohle je svĕtlo této lampy.“ Když hledíme na plynoucí řeku, protéká jí stále nová voda a mizí v dáli, a přesto pošetilec pozorující jeden úsek řeky mylnĕ prohlašuje: „Tohle je voda této řeky.“ Stejné je to s hmotným tĕlem lidské bytosti – i když se neustále mĕní, ti, kdo jen promarňují svůj život, se mylnĕ domnívají a říkají, že každé jednotlivé stádium tĕla představuje pravou totožnost dané osoby.
Nĕkdo sice může říci: „Tohle je svĕtlo této lampy,“ ale ve skutečnosti každým okamžikem vznikají, mĕní a zanikají nesčetné paprsky svĕtla. Nĕkdo může také hovořit o vodĕ určité řeky, ale přitom v ní protékají stále nové a odlišné vodní molekuly. Podobnĕ když nĕkdo potká dítĕ, přijímá tuto konkrétní pomíjivou tĕlesnou fázi za skutečnou totožnost dané osoby a považuje ji za dítĕ. Také považuje staré tĕlo za starou osobu. Ve skutečnosti je však hmotné tĕlo lidské bytosti – tak jako vlny na řece nebo záře lampy – jen promĕnou tří kvalit hmotné přírody, energie Nejvyššího Pána. Pravou totožností každé osoby je duchovní duše, nedílná část Pána Kṛṣṇy, ale jak sám Pán Kṛṣṇa v tomto verši dokládá, podmínĕná duše nedokáže vnímat či chápat subtilní bĕh času. S povrchním pohledem na úrovni hmotného vĕdomí nikdo nedokáže rozeznat subtilní fáze hmotného projevu, které do chodu uvádí Pán sám jako čas. Slovo mṛṣāyuṣām v tomto verši označuje ty, kdo marní čas v nevĕdomosti, jelikož nechápou pokyny Pána. Tito lidé naivnĕ přijímají jakoukoliv konkrétní fázi tĕla za pravou totožnost duše v tĕle. Duchovní duše ale nepodléhá hmotné promĕnĕ a až se tedy začne vĕnovat láskyplné službĕ Nejvyššímu Pánu na úrovni vĕčné rozmanité blaženosti vĕdomí Kṛṣṇy, nebude již zažívat další nevĕdomost a utrpení.