SLOKA 46
mā svasya karma-bījena
jāyate so ’py ayaṁ pumān
mriyate vāmaro bhrāntyā
yathāgnir dāru-saṁyutaḥ
mā — ne; svasya — vlastního já; karma-bījena — ze semene svých činností; jāyate — rodí se; saḥ — on; api — jistĕ; ayam — tato; pumān — osobnost; mriyate — umírá; vā — nebo; amaraḥ — nesmrtelná; bhrāntyā — kvůli iluzi; yathā — jako; agniḥ — oheň; dāru — se dřevem; saṁyutaḥ — spojený.
Nikdo se ve skutečnosti nerodí ze semene dřívĕjších činností ani neumírá, neboť každý je nesmrtelný. Působení klamu se zdá, že se živá bytost rodí a že umírá, tak jako oheň vypadá, že ve styku se dřevem vzniká a pak přestává existovat.
Oheň jako prvek existuje v hmotném stvoření stále, ale ve spojení s určitým kusem dřeva to vypadá, že vzniká a zaniká. Živá bytost je také vĕčná, ale ve spojení s určitým tĕlem se zdánlivĕ rodí a umírá. Reakce karmy tak vystavují živou bytost klamnému utrpení nebo požitku, ale nemĕní její vĕčnou povahu. Karma tedy představuje kolobĕh klamu, ve kterém každá iluzorní činnost produkuje nĕjakou další. Vĕdomí Kṛṣṇy ukončuje tento kolobĕh karmy tím, že živou bytost zamĕstnává duchovními činnostmi v láskyplné službĕ Pánu. Pomocí tohoto vĕdomí Kṛṣṇy může kdokoliv uniknout z iluzorního řetĕzce plodonosných reakcí.